24 hodin v Miláně

Ačkoliv mám rád svou práci a těžko se mi z ní odchází pryč, občas přijde chvíle, kdy si uvědomím, že bych měl zapomenout na neustálou únavu z dlouhých hodin strávených prací a měl bych si taky trochu užívat. Právě proto jsem dostal z ničeho nic nápad – co takhle se vydat na nějaké speciální místo, strávit zde třeba jen jeden jediný den, a pak se zase vrátit k nám do Čech. Lehnul jsem si do postele s touto myšlenkou, než mi došlo, že to musím uskutečnit – vydám se na 24 hodin do významného města a užiji si zdejší kulturu, luxus místního hotelu a poznám památky. Stačilo už jen naplánovat, kam se vydat.

Miláno si mě získalo svým jménem jakožto hlavním sídlem obchodu a módy. Musel jsem ho tedy poznat na vlastní oči. Škoda jen, že jsem neměl možnost vidět zápas fotbalového klubu AC Milán, ale o tom, co jsem vše v tomto druhém největším italském městě zažil, až později. Nějak jsem se tam musel nejdříve dopravit.

Byla pro mě trochu změna, že celý let trval jen asi hodinu a půl, a to je oproti mým dlouhým cestám přes půl země velký rozdíl. Hladce proběhla i cesta na můj hotel. Vybral jsem si velmi luxusní BVLGARI Hotel Milan, který se nachází v milánském paláci z 18. století. Pokud chcete prožít opravdu zasloužený klid a pohodu, mohu vám doporučit strávit příjemné odpoledne v luxusní zahradě hotelu, která se rozprostírá na ploše 4000 m2, na níž klášter dříve pěstoval zeleninu. Takovou pohodu při pohledu na krásnou přírodu totiž zažijete opravdu jen zde.

Hotel se skládá z 58 pokojů a apartmánů, z nichž většina má výhled do zahrady. Nebudete tady tak nikým rušeni, za čímž si generální manažer Goffredo Dell’Appennino opravdu stojí. Restaurace, bar s terasou a salonkem v zahradě, soukromá jídelna, doutníková místnost a lázně, to vše a mnohem víc v tomto milánském hotelu naleznete. Pro schůzky nebo soukromá setkání jsou k dispozici dvě zasedací místnosti s kapacitou až 35 osob, nesmí chybět ani soukromá jídelna.

Hotel mě velmi nadchnul svým proslulým designem, protože na jeho stavbu byly použity jen velmi tvrdé a kvalitní materiály, mezi nimiž najdete i proslulý mramor ze Zimbabwe a bronz. V lázních se nachází zlatý kámen z Vicenzy položený v nepravidelných vzorcích, zelené skleněné tabule a v neposlední řadě úchvatná vana se zlatou a smaragdovou mozaikou. Výsledkem je moderní a přísný design, který navozuje atmosféru orientální nespoutanosti, jež je zcela vhodná pro prostor, který je zasvěcený pohodě.

Ale co bych rozhodně neměl vynechat v popisu hotelu, je elegantní pokoj, ve kterém jsem bydlel. Když se prostě řekne luxusní místnost v BVLGARI Hotelu, je to úplně jiný pojem než jinde, o čemž jsem se sám přesvědčil na vlastní kůži. Byl jsem ubytován v pokoji nesoucí název Suite. V tomto apartmá si můžete užívat bydlení ve velkých prostorech, kam by se dle mého v klidu vešlo i několik osob.

Apartmá typu Suite jsou situovány do míst, kde nebudete rušeni nikým jiným. Jen co přijdete k oknu, budete ohromeni nezapomenutelným výhledem na zdejší botanické zahrady. Celkový design apartmá je pojat ve velmi moderním stylu a v jemných barvách, které nikoho nebudou bít do obličeje, ba naopak mu přinesou příjemný pocit. Pohodlná manželská postel se dokonale postarala o mou večerní únavu z poznávání Milána.

Ale abych nestrávil celých svých 24 milánských hodin jen v hotelu, i když by to rozhodně v jejich SPA nebyl problém, vydal jsem se hned po snídani na příjemný výlet. Snídaně v hotelu se nese ve stylu à la carte a je podávána v restauraci II Ristorante, takže si prostě objednáte to, na co máte chuť. Neodolal jsem ranní omeletě s benediktinským vejcem, což jsem ještě doplnil skvělým cupcake. Musel jsem přeci být dobře najeden na svůj celý náročný den. Velmi mě zaujalo, že již na snídaně nechyběla možnost champagne.

Ale nyní už k mému poznávání Milána. Hrad Castello Sforzesco je znám tím, že se jedná o domov mocné dynastie Sforzů a dnes zde nalezneme velký počet muzeí, které poukazují na vše typické v Miláně. Když si uvědomíte jen to, jak dokonale hrad vypadá, zkrátka si to tady vše zamilujete.

Na mé doporučení ale rozhodně neopomeňte návštěvu mrakodrapu Velasca patřícího k moderním symbolům tohoto města. Zajímavé je, že se o něm říká, že jej někteří obyvatelé nesnáší a jiní milují, nic mezi tím. Škoda je jen to, že se dnes již není možné podívat na vyhlídková místa přímo z věže.

Po tom všem si ale hlad přišel vybrat svou daň a já si rozpomenul, že mám již nějakou dobu rezervovaný stůl na oběd v restauraci Terrazza Gallia, z jejíhož názvu můžete hned poznat, že se jedná o podnik, ve kterém si máte možnost pochutnávat na jídle přímo na terase. Tak krásné výhledy na Miláno mě jen utvrdili v tom, že se jedná opravdu o město, které musíte obdivovat. V Terrazza Gallia vaří dva šikovní kuchaři Vincenzo a Antonio Lebano, kteří prodávají své umění v této restauraci ohodnocené třemi michelinskými hvězdami.

Domluvenou jsem měl přípravu degustačního menu zaměřeného na chuť Středozemního moře. Vše začalo úžasným tatarákem z humra, jehož chuť mě opravdu překvapila. Nechyběla ale ani treska s uzenými brambory a soleným citronem či rizoto s cibulí giarratana se sicilskými krevetami a křupavými mořskými řasami.

Na čem jsem si ale skvěle pochutnal, byly spaghettoni Masciarelli s chlebem atturrato a kaviárem. Prostě nepopsatelná lahůdka. Takzvané brace del vesuvio, tedy opečený amberjack s rajčetem piennolo a endevií kadeřavou si prostě získalo mé srdce. Dlouho jsem nebyl takto dobře najedený, musel jsem ale ještě na závěr zvládnout sníst mini croissant a skvělé tiramisu libano, které pro mě bylo jako dokonalá tečka mého oběda. Z restaurace jsem odcházel spokojený, ale najedený jako snad nikdy předtím. Byl jsem rád, že jsem se z pozdního oběda zvládl přesunout na mou večerní zábavu, a to do Clubu Martini Roof Bar.

Ano, jako by těch teras dnes už nebylo málo. Tento roof bar mi ale byl doporučen od známého, a tak jsem ho prostě nemohl vynechat. Na krásném náměstí Piazza Duomo se totiž nachází mrakodrap, v jehož prostorách si můžete vychutnávat fantastické klasické Martini, a to i s odbornou přednáškou, jak jej vůbec připravit. A až to vše zvládnete, můžete už jen sedět, pít své vlastnoručně připravené Martini a sledovat výhled na toto úžasné náměstí z pěkné výšky. Musím uznat, že je něco jiného pít váš vlastnoručně připravený drink, a to nejen pro ten skvělý pocit z dobře odvedené práce, ale i pro dokonalou chuť.

Jak ale vždy říkám, není vše věčné a i můj úžasný výlet v Milánu musel skončit a já se druhý den vrátil zpět na ruzyňské letiště v Praze.