George Chapman, rozhodčí České námořní rallye, a jeho neobyčejný život

Redakce
14. Září 2016
Otázka
Dlouhou dobu jste byl rozhodčím v soutěžích závodního plachtění. V čem tkví krása tohoto sportu?
Odpověď

V čistém vzduchu, více slunce, než se dostane k většině lidí, šumícím moři a především výzvě být v harmonii s větrem a vlnami.

Můj otec byl nadšený námořník. Během druhé světové války utopil svoji loď, aby nepadla do rukou nepříteli. Po válce se vzchopil a opět ji dal do provozu. Plachtil jsem s ním na ní o čtyři nebo pět let později…mám zde i fotku, abych to dokázal.
Otázka
Předpokládám, že Vy sám jste námořník. Jaký typ lodi je Váš oblíbený?
Odpověď

Ano, skutečně, já miluji plachtění. Mé nejlepší vzpomínky jsou na plavbu loďkou Firefly okolo Thames Estuary během letních prázdnin. Nalakoval jsem ji tak, že svítila jako šperk a bublinky vody běhaly po přední palubě jako krystalky.

Rozhodně:1. nikdy nejste příliš staří, 2. začněte teď a nečekejte, 3. najděte si kvalitní školu plachtění, abyste dokázali plachtit bezpečně (a protože díky ní ušetříte hodně času, než se osamostatníte).
Otázka
Hodně jste plachtil ve Středozemním moři a navštívil mnoho míst. Jaké místo máte rád (samozřejmě vyjma domova) a proč?
Odpověď

To je velmi těžká otázka, dám Vám na výběr z několika možností. Na konci hlavního závodu okolo Severního moře (mezi Velkou Británií, Belgií, Holandskem a Německem) jsme strávili týden výletováním po nizozemských kanálech. Ve dne jsme plachtili, ubytovaní jsme byli ve vsi,jedli jsme v restauracích a krásně jsme se před další cestou vyspali...Líbilo se mi také turecké pobřeží a ještě v Itálii je pár míst, kam bych se rád vrátil, včetně jezer na severu. Ve Španělsku jsem zažil více sluníčka než kdekoli jinde a nejlepší jídlo jsem ochutnal na Sicílii. Zcela určitě musím zmínit vodu a ostrovy Chorvatska, kde bylo opravdu hezky - všude panovala pohoda. No, pak si z takového množství hezkých míst vyberte…!
Otázka
Máte nějaký příběh z Vašeho plachtění, na který byste rád zavzpomínal?
Odpověď

To zabere tak odstavec, možná dva. V roce 1990 jsem organizoval přehlídku jachet plavební flotily pro zesnulou královnu Matku. Toho dne mě navštívila mladá sympatická dáma z televize, která měla za úkol tuto akci natočit. Závod startuje 10 gaučový winchesterový kanón, který se vystrčí z otvoru ve startovacím boxu. Ta okouzlující dívka z televize mě poprosila, abych ji na začátek závodu vzal. Startovací sekvence závodu je zahajována obrovským a dech beroucím výstřelem. Starší pán obsluhující kanón byl tak zaujat touto mladou slečnou z televize, že zapomněl otevřít poklop startovacího boxu, kterým se ven vysunuje hlaveň kanónu. Jakmile vypálil z kanónu, z dvoucentimetrové blízkosti zasáhl ocelové dveře startovacího boxu, které musí být v průběhu salvy otevřeny. Střecha startovacího boxu se po onom výstřelu zvedla a snesla znovu zpět. Byla to taková rána, že žádný ze závodníků nezaregistroval, že se událo něco špatně. Ale mně z této události zvonilo v uších ještě následující týden a tento zážitek jsme museli s dívkou z televize zapít.
Otázka
Slyšel jsem, že jste v garáži stavěl malou plachetnici pro své dítě, je to pravda? Musí být velice těžké postavit si loď. Můžete nám o tom něco bližšího říct?
Odpověď

Mému „dítěti“ je už 32 let a je doktorem psychologie na bristolské univerzitě. Ale když byl malý, plachetničkou jsem ho vybavil. Smontování loďky nebylo těžké. Mně také v osmi letech rodiče koupili loďku. Ještě ji mám, jen je už více jak 15 let v muzeu. Je poněkud rozpačité, že ona už je v muzeu a přitom já jsem o 8 let starší…

Plachtění by mělo být pro každého. V této zemi mají i spoustu možností zdravotně postižení a nevidomí, aby se stali úspěšnými námořníky. Před několika lety jsem strávil týden jako rozhodčí závodního plachtění nevidomých. Lodě a bóje mají jen rozdílné zvukové signály. Jediným požadavkem pro plachtění je tedy pouze odhodlání.
Otázka
Jste velmi aktivní ve Vašem místním sdružení. Co Vám přináší a co vlastně děláte?
Odpověď

Přes 14 let jsem byl správcem fary největšího kostela na ostrově Wight a stále jsem členem tamějšího sboru, který mě moc baví, i když s přibývajícím věkem se mi zmenšuje hlasový rozsah.

V době, kdy se uskuteční ČNR (pozn. redakce: 15.-22. 10.) mi bude 75 let a to už není příliš mnoho času pro něco extra. Ještě bych chtěl navštívit jižní pobřeží Chorvatska, od Dubrovníku ke Splitu, a možná bych se chtěl podíval na řecké ostrovy, kde jsem ještě nikdy nebyl.