MICHAL DUDA – SVOU ŠANCI JSEM VYUŽIL

Projekt Začni správně společnosti yourchance o.p.s. se zaměřuje na pomoc mladým lidem po odchodu z dětského domova. Zvládnutí startu vlastního samostatného života je klíčovým momentem pro další osud těchto čerstvě dospělých. Požádali jsme o rozhovor Michala Dudu, jednoho z těch, kteří integrační projekt využili. 

Co se člověku honí hlavou, když konečně má svou „vytouženou“ svobodu.

Je to šok. Najednou můžeš vlastně všechno. Euforie, radost, jako když pustíš psa z vodítka. Na druhou stranu jsem byl nerozhodný, co vlastně budu dělat. Pak přijde drsné prozření.

Po jednom dvou měsících přijde šok z toho, jaká je skutečná realita. Měl jsem sice nějakou podporu táty, ale stejně to bylo tvrdé. Měl jsem se táty víc ptát. To se mi ale hlavou honí až teď.

Cos měl zařízené při odchodu, a co sis musel zařídit sám?

Já jsem to měl docela dobrý. Mohl jsem na zkoušku bydlet na hostelu. Tedy, původně to měla být jen zkouška, jak obstojím v životě. V téhle zkoušce jsem ale neobstál. Peníze, které jsem měl na živobytí, jsem utratil za cigarety a za nesmysly – kafe, sladkosti, to miluji. Nechal jsem si peníze jen na nějaké mizerné jídlo. Pak už jsem se na domov nevrátil.

Táta mi dal radu, kde hledat práci, ale na to jsem psychicky neměl, ani zkušenosti, jak to opravdu udělat. Za tátovy asistence jsem přešel na domov na půl cesty. Jsem hodně vděčný panu řediteli z domova, protože tuhle strategii tátovy poradil, ještě když jsem bydlel na domově. Podmínkou ale bylo, mít práci. Štěstí bylo, že jsem měl přiznaný invalidní důchod, takže jsem měl aspoň nějaké peníze na život.

Jak vůbec člověk, který odchází z domova, umí hospodařit s penězi?

Jednoduše bych řekl, že nijak, ale to se Vám asi líbit nebude. Vlastně se to učím ještě teď. Tehdy jsem to prostě neuměl. A udělal jsem chyby, absolutně kritické. Ze stovky na den jsem dal většinu za cigarety. I když jsem nekouřil zrovna krabičku denně, stejně mi na jídlo zbylo pár korun.

A tak nějak život šel pár let. Po odchodu z domova na půl cesty, jsem si prošel zkušeností několika dní na ulici. Tátovi jsem volat nechtěl. Cítil jsem se hrozně. Jeden neúspěch za druhým… Bez práce, bez bydlení, s invalidním důchodem „na hlavu“. Pamatuji si, že byla brutální bouřka. Pomohl mi kamarád, který mi nabídl, že mohu bydlet nějakou dobu u nich. Protáhlo se to na tři roky.

Ale finanční situace byla kritická. Když už jsem nevěděl kudy kam, nezbylo než se obrátit na tátu. Vytáhl mě z nejhoršího. Dál jsem se ale musel starat sám. Našel jsem si práci. Začal jsem si uvědomovat, že je potřeba změnit život od základů. Bylo to období, kdy jsem se také znovu potkal s mamkou, která mi pomohla zapojit se do projektu Začni správně. Byla to pro mě šance a já ji využil.

Když jsem se do projektu zapojil, byl jsem na tom dost špatně psychicky, hrozil mi pád do dluhové pasti. Nevěděl jsem, co přesně mám dělat... Ale lidé z yourchance se mi věnovali a krok za krokem mi situaci pomohli zvládnout.

Abych se seznámil s projektem blíž, zúčastnil jsem se jako první skupinového setkání v Žatci. Následovala celá řada konzultací, kde jsme probírali mou životní a finanční situaci, komunikovali jsme s bankami, úvěrovými společnostmi, kde jsem měl uzavřené půjčky, dořešili jsme nesmyslné nákupy, které jsem udělal přes telefonický prodej… Byly to hromady papírů, tabulek, počítání. Chvíli trvalo, než jsem se v tom vůbec zorientoval. V některých věcech jsem vzdoroval a nechtěl připustit, že by se na to dalo koukat z jiného úhlu pohledu. Ale mamka je trpělivá učitelka. Výsledkem je, že dnes jsem schopen všem svým závazkům dostát každý měsíc.

Další důležitou součástí individuálního programu je psychoterapie, kterou mohu pravidelně navštěvovat. Yourchance má ve svém týmu skvělého kolegu Honzu Uhlíře, díky němuž postupně odbouráváme některé komplexy, které si nesu z minulosti. Bude to ještě dlouhá cesta, ale když se ohlédnu na těch sedm měsíců, tak se spousta věcí změnila k lepšímu.

Jako bonus beru kurz, který jsem mohl absolvovat na jaře. Pořádal ho Dale Carnegie Institute a byl to kurz zaměřený na komunikaci. Musím říct, že jsem na začátku pochyboval, že to vůbec zvládnu. Celých osm týdnu pro mě bylo opravdu náročných, ale díky skvělé podpoře Martina Másílka a Daniely Peškové jsem kurzem prošel úspěšně a získal závěrečný certifikát. Dokonce jsem si odnesl jedno ocenění za největší výstup z komfortní zóny. Musím říct, že mi to dodalo odvahu dělat postupně další kroky. I díky tomu, co jsem se tu naučil, jsem si našel lepší práci a připravil se na pohovor do školy. Chtěl jsem si totiž vyučit kuchařem. A vyšlo to! Od září nastupuji na učiliště. Dokonce mi yourchance pomohla získat i sociální stipendium a tak mohu studovat na denním studiu.

Chtěl bys něco říct závěrem?

Jednak bych chtěl poděkovat tátovi, mamce a všem, co se mi v programu věnují. A pokud tenhle článek čte někdo, kdo si taky prošel děcákem a jeho život teď jde spíš z kopce, tak ať se určitě obrátí na lidi z realizačního týmu Začni správně. Dá se jim zavolat nebo napsat přes stránky www.zacnispravne.cz