PETR ZUSKA: TANEČNÍK SE LOUČÍ, CHOREOGRAF A ŠÉF BALETU ND ZŮSTÁVÁ

Redakce
04. Červenec 2014

Petr Zuska, od roku 2002 umělecký šéf baletního souboru Národního divadla v Praze, v lednu definitivně opustil taneční jeviště. Ve svých 45 letech má za sebou úspěšnou mezinárodní kariéru a jak sám říká, přestože je stále relativně při síle a ve formě, cítí, že skončit coby tanečník právě v tomto momentu, je rozumné.
Petr Zuska absolvoval pražskou HAMU, působil v prestižních domácích a zahraničních souborech, například v Pražském komorním baletu, Baletu Národního divadla v Praze, v Ballett Augsburg či v Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. Etabloval se nejen jako vynikající tanečník, mimo jiné oceněný dvěma Cenami Thálie, ale také jako respektovaný a žádaný choreograf. V průběhu let vytvořil desítky choreografických projektů po celém světě. Velký úspěch aktuálně sklízí jeho nastudování Prokofjevova baletu Romeo a Julie na scéně Státní opery.

Otázka
Jaké bylo loučení s jevištěm ND po tolika letech? A opravdu vylučujete, že byste se v roli tanečníka ještě vrátil, byť třeba jen na jediné představení?
Odpověď
V den mého posledního představení jsem se vůbec necítil dobře. Špatně jsem spal a posléze chytil velkou trému. Věděl jsem, že divadlo bude „natřískané“, do značné míry kvůli mně. Nakonec ale zřejmě „Pánbůh nebyl doma“ a já si to užil. To, co následovalo potom – ta půlhodinová děkovačka s tunami květin a stojícím publikem, mě docela dojalo. To jsem nečekal a byl jsem skoro v rozpacích. Na jeviště už se fakt nechystám, ale říká se: Never say never.
Otázka
Jak jste se dostal k tanci a baletu? Tančit jste začal až v sedmnácti letech, tedy poměrně pozdě, byl to velký handicap?
Odpověď
Na to odpovídám často. K tanci mne přivedly dvě okolnosti. Na gymnáziu jsem chodil se spolužačkou, která mě dotáhla do jednoho amatérského souborečku. A druhá okolnost byl film Carlose Saury Krvavá svatba s Antoniem Gadesem a jeho flamencovým souborem, který jsem v tom čase zhlédl. Handicap to byl i nebyl. Z té čistě fyzické stránky určitě ano, začal jsem s baletem ve věku, kdy stejně staří končili osmiletou konzervatoř. Na druhou stranu jsem už nebyl malé dítě a asi více věděl, co chci dělat. Byla tam podstatná, už uvědomělejší a dospělejší motivace.
Otázka
Když jste se stal šéfem Baletu ND a zároveň byl jedním z jeho sólistů, šéfoval jste vlastně sám sebe. Jak jste k tomu přistupoval, byl jste na sebe přísnější než na ostatní?
Odpověď
Sólistou Baletu ND jsem byl v 90. letech před mým odchodem do zahraničí. Když jsem pak po pěti letech venku přijal pozici šéfa, vůbec mě nezajímalo, zda budu dále tančit či ne, měl jsem opravdu spoustu jiných starostí. Jenže soubor tehdy nebyl tak úplně evropsky universálně vyspělý, takže vlastně hned od začátku mne někteří choreografové požadovali do svých věcí. Některé jsem odmítl a některé přijal. Věděl jsem, co si mohu jako šéf dovolit a co už by bylo příliš. Znám mnoho příkladů šéfů – tanečníků, kteří vždy tančili hlavní role v souborovém repertoáru, nebo ho přizpůsobovali sobě. To absolutně nesnáším.
Během těch 12 let mého šéfování jsem participoval zhruba na čtvrtině produkcí jako tanečník. Ale pochopitelně jsem začal cítit určitý závan perfekcionismu. Za prvé s narůstajícím věkem čistě sám k sobě, to je normální i u každého tanečníka, ale zároveň vědomí, že váš výkon na jevišti je kolegy i publikem posuzován přísněji. Inu, jste šéf.
Po mnoho let mě má interpretace dobíjela baterky na šéfování. Poslední rok či dva už to tak úplně nebylo a to je jeden z důvodů mého odchodu z jeviště.

Otázka
Co jste na pozici šéfa Baletu ND dělal jinak než váš předchůdce Vlastimil Harapes?
Odpověď
No, asi skoro všechno. Vlastík byl dříve i mým šéfem a choval se ke mně osobně i profesně vždy dobře, ale já jsem skutečně mnoho věcí v souboru dost „převoral“. I když s předchozím šéfem máme určité věci společné, jsme úplně jiné typy osobností. Navíc se k tomu mému „převorávání“ přidaly výrazně i mé několikaleté zahraniční zkušenosti.
Otázka
Baví vás víc samotný tanec, nebo choreografie?
Odpověď
Pokud je „samotným tancem“ míněna interpretace, pak to i to mě celý život bavilo stejně a zároveň úplně jinak. Jsou to odlišné energie. Už ale dlouhé roky je choreografie to podstatnější.
Otázka
Máte hodně zkušeností ze zahraničí a můžete tak porovnávat, v čem je český tanec a balet specifický a čím se liší?
Odpověď
Ve druhé polovině minulého století, to tu bylo o hlavní baletní scéně, kde převážně panovala rusko-sovětská baletní estetika a vedle toho existoval „underground“ typu Pavel Šmok a Luboš Ogoun, či zase odlišní – Ivanka Kubicová a Jan Hartman. Tito umělci se snažili o nějakou skutečně vnitřní výpověď, nebo čerpali ze zahraničních (západních) pramenů a zkušeností. To sahám jen do posledních padesáti let a navíc zjednodušuji. Ale v kostce se to tak dá pojmenovat.
Po revoluci se pak otevřel svět a jeho baletní či taneční část jakbysmet. Prolínání technik a stylů je dnes všeobecně světově aktuální, takže nějaký jasně pojmenovatelný rozdíl mezi světem tance v zahraničí a zde už vymizel.
Co je však, až na výjimky, stále českou baletní tradicí, určitý cit pro muzikálnost. To snad může být určitou většinovou doménou Čechů na širokém poli světa tance.
Otázka
„Vaše“ představení Romeo a Julie je v historii Národního divadla celkem šestou verzí. Čím se liší od těch předchozích?
Odpověď
Moje pojetí Romea a Julie je specifické především v tom, že na pozadí samotného příběhu se odvíjí jakýsi druhý podprahový plán. Ten je o konfliktu – tedy magnetizmu i antagonismu mužského a ženského principu, o sváru rácia a iracionálna, o konfrontaci kněze Lorenza s neviditelnou abstraktní veličinou Královny snů a stínů Mab (Merkucio o ní v Shakespearově hře mluví), o marném boji člověka s něčím, co je větší než on – s universem, s Bohem.
Neviděl jsem všechny předchozí verze Romea a Julie v ND, často už není ani nějaký záznam, takže rozdílnosti nemohu až tak zhodnotit. Nicméně mám pocit, že cesta, kterou jsem se v rámci tématu vydal já, je ojedinělá nejen zde v ND, ale ve světě vůbec.
V momentě, kdy byl můj balet už dávno hotov, a já si pročítal program před vytištěním, velice mile mne překvapilo, že Ivo Váňa Psota jako první choreograf Prokofejvova Romea a Julie v Brně v roce 1938, měl údajně ve svém pojetí jakéhosi anděla smrti, který prochází celým představením. Jaká analogie s mou Královnou Mab, řekl jsem si.
Možná, že svou současnou odlišností se naopak vracím k jakýmsi metafyzickým a archetypálním obrazům začátků tohoto baletu?!

Otázka
Jaké premiéry Balet ND chystá pro tuto sezonu?
Odpověď
Zanedlouho, tedy v polovině dubna uvedeme večer s názvem Česká baletní symfonie II. Tímto představením reagujeme na Rok české hudby a celé je to tudíž o tom, kterak se česká hudba potkává s tvorbou různých generací českých choreografů. V rámci skladatelů půjde o Bohuslava Martinů, Antonína Dvořáka a současného – jediného žijícího Jana Jiráska. Choreografy jsou Jiří Kylián, já a Viktor Konvalinka.
Na samém konci června uvedeme světovou premiéru komorního tanečního divadla s názvem Valmont – tedy téma a příběh původně literární, ale již párkrát zpracován například divadelně či filmově. Choreografem a režisérem je Libor Vaculík.
V listopadu se pak ponoříme do kouzla klasického baletu – věhlasného titulu La Bayadére (Bajadéra). Novou verzi této stálice světového baletního repertoáru s naším souborem vytvoří mexický tvůrce Javier Torres.
Otázka
Kterého ze svých profesních úspěchů si ceníte nejvíc?
Odpověď
No, na to je těžké odpovědět. Bylo jich fakt hodně J. A teď vážně. Úspěch v umění není jednoduché jasně pojmenovat, exaktně a přesně definovat. Co je vlastně úspěchem? Davy nadšených diváků, pozitivní kritika v novinách nebo vlastní pocit nějakého naplnění z tvorby…? Osobně jsem zažil to, to, i to, ale ne vždy se to potkalo všechno najednou.
Přirozeně dávám přednost tomu třetímu aspektu – osobnímu naplnění. To je pro každého umělce asi to nepodstatnější. Do této kolonky spadá v mém případě mnoho a mnoho věcí. Ať už na poli tanečnickém, či choreografickém. Nemohu určit a vypíchnout jednu jedinou věc, jako tu první. Možná bude lepší opustit tuto těžko identifikovatelnou rovinu a posoudit něco co je o něco lépe „měřitelné“. Tedy to, jak dnes vypadá kvalita mého souboru a jeho světový repertoár. To je neoddiskutovatelný fakt. To je můj nesporný úspěch a jsem na něj hrdý.
Otázka
Pokud byste se musel věnovat jiné profesi, máte představu, co byste si vybral?
Odpověď
Štípání dřeva. Tedy drvoštěp? Mám dobrý základ z dětství od svého táty a mnoha slovenských horalů, mám desítky kubíků v rukách – tedy tuny dřeva a zkušeností a jsem v tom fakt dobrej. Otázkou zůstává, zda by o mne měl někdo zájem a jak se to platí.