ROZHOVOR SE SOŇOU ČERVENOU, KTERÁ EXCELUJE VE VELKOLEPÉ INSCENACI NÁRODNÍHO DIVADLA 1914

Redakce
23. Duben 2014

Herečka a operní pěvkyně je jednou z nejvýznamnějších osobností naší kulturní scény. Během své bohaté kariéry byla sólistkou řady předních operních domů, například ve Vídni, Miláně, Amsterdamu, Barceloně, Lisabonu a všech významných německých operních scén. Ve Státní opeře v Berlíně a ve Frankfurtu nad Mohanem získala titul Komorní pěvkyně. Celkem jedenáct sezón vystupovala v opeře v San Franciscu. Spolupracovala s předními dirigenty, např. Rafaelem Kubelíkem, Herbertem von Karajanem, sirem Charlesem Mackerrasem a mnoha dalšími. Po takřka třech desítkách let v emigraci se vrátila zpět do vlasti. V Národním divadle vystupovala v Janáčkově opeře Osudy, v komorní opeře Zítra se bude… nebo v Čapkově Věci Makropulos.
Nejnověji ji můžete vidět v inscenaci Roberta Wilsona 1914. Představení 1914, jedna z nejočekávanějších událostí letošní divadelní sezony, vzniklo s pomocí nadačního fondu Bohemian Heritage Fund, partnera Národního divadla, který dlouhodobě podporuje realizaci prvotřídních kulturních projektů. 1914 je nevšední připomínkou 100. výročí vypuknutí první světové války, konfliktu, který změnil dějiny a životy lidí. Naše životy. Základními inspiračními zdroji jsou Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška a protiválečný opus rakouského spisovatele Karla Krause Poslední chvíle lidstva. Stejná událost, viděna ze dvou naprosto odlišných úhlů. Jak se promění v rukách mága moderního divadla, Američana Roberta Wilsona? Na to odpoví premiéra, která se koná 30. dubna od 19 hod ve Stavovském divadle.

Otázka
Inscenace 1914 je velmi ambiciózním projektem, čím vás především zaujal?
Odpověď
Obdivuji spisovatele, divadelníka a obávaného vídeňského kritika Karla Krause a přála bych si, aby i v českém kulturním světě zaujal své zasloužené místo. Narodil se v našem Jičíně před přesně 140ti lety, odstěhoval se s rodiči do Vídně, ale české kraje navštěvoval často, hlavně svou lásku, českou baronku Sidonii Nádhernou na jejím zámku ve Vrchotových Janovicích. Tam také z velké části napsal svůj jevištní opus "Poslední dnové lidstva", ze kterého jsme čerpali inspiraci pro 1914.
Otázka
1914 režíruje Robert Wilson, se kterým jste už v minulosti několikrát spolupracovala. Jaký je režisér a čím se liší od svých kolegů?
Odpověď
V různých projektech Roberta Wilsona účinkuji už skoro 25 let. On mi, po mé operní dráze otevřel 13. komnatu divadla a herectví.
Otázka
Vaše první angažmá bylo v divadle Voskovce a Wericha, pokud jste musela projít konkurzem, jak v té době probíhal?
Odpověď
Vaše otázka skočila hodně, hodně vzad! Inu: jako mladá a dychtivá adeptka jsem se v divadle V plus W přihlásila na "casting" - jak je dnes "in" tomu tak říkat. V temném hledišti seděli Voskovec, Werich a Vlach, já měla svou první trému a ani jsem tomu nechtěla uvěřit, že si vybrali na hlavní roli Káči Maršálkové ze všech adeptek zrovna mne.
Otázka
Jak vnímají v zahraničních scénách české hudební skladatele, koho hrají nejraději? Ve světě jste propagovala Janáčkovy opery, byla těžké prosadit jejich interpretaci v češtině?
Odpověď
Tak už jsme zase ve světě opery, to mě těší. Víte, že Janáček je na žebříčku nejvíce hraných oper ve světě hodně vysoko? Možná, že docela malinkou zásluhu na tom mám, když jsem překládala libreta jeho oper do různých jazyků a naopak jsem učila cizokrajné pěvkyně a pěvce české výslovnosti.
Otázka
Spolupracovala jste nejen s operními hvězdami, ale také s rockovými hudebníky jako jsou Lou Reed a Tom Waits. V čem byla práce s nimi jiná?
Odpověď
Práce je práce a povolání je povolání. Oba byli povolaní profesionálové, každý svým způsobem a svým rukopisem.
Otázka
Často jste se kvůli angažmá stěhovala. Kde jste žila nejraději?
Odpověď
Na jevištích.
Otázka
V zahraničí jste byla mimořádně úspěšná, přesto jste se po dlouholeté emigraci vrátila do vlasti. Bylo to těžké rozhodnutí, nebo jste v tom měla jasno?
Odpověď
Vrátila jsem se až po sametové revoluci a po té, co jsem v zahraničí splnila své smlouvy a to bylo v roce 1992. I když jsem si v emigraci stýskání zakázala, po češtině a po Vltavě se mi stýskalo. Přijela jsem tedy tenkrát do Prahy na otočku a zůstala dodnes - 22 let.
Otázka
V roce 1962 se vám podařilo emigrovat jen se štěstím, přejela jste posledním otevřeným přechodem do Západního Berlína. Tušila jste, že se domů tak dlouho nepodíváte?
Odpověď
Když jsem v roce 1962 odtud odcházela, byla jsem si vědoma toho, že už se nikdy nebudu moci vrátit.
Otázka
Během své kariéry jste ztvárnila bezpočet rolí, kterou z nich považujete za „životní“?
Odpověď
Bylo tolik krásných rolí, ale chcete-li "tu jednu", tak to byla Carmen.
Otázka
Je nějaká role, kterou jste si ještě nezahrála a toužíte po ní?
Odpověď
Jsem pokorná a vděčná za všecko, co mě v mém uměleckém životě potkalo a za všecko, co snad ještě přijde.