Svět Thomase Ingenlatha

Redakce
19. Červen 2015

Thomas neodolal a v české aleji usedl na skandinávskou židli. Legendární Domus Lounge Chair, vyrobenou z tvarované březové překližky s dubovou dýhou, navrhl v roce 1946 pro firmu Artek designér IImari Tapiovaara.
„Náš rodinný život je vlastně pořád tak nějak propojen s životem v Česku.“
Nápad udělat trojrozhovor pro Volvo magazín společně s pravidelným autorem rubriky Pure Design Michalem Froňkem, s nímž se Thomas Ingenlath dobře zná z dob svého českého působení, šéfa designu společnosti Volvo Car Corporation potěšil…

Valdštejnská lipová alej v Jičíně jako by rámovala jeho povídání o všem, co má rád a co ho na jeho cestě k úspěchu ovlivnilo. Když se každý rok v létě vrací do Českého ráje, kde mají se svou českou manželkou a třemi dětmi chalupu, vzpomíná na léta působení v Mladé Boleslavi, kdy mu okolní krajina byla jednou z inspirací. U kašny ve středu jičínského náměstí, místě našeho setkání, tak byla první otázka nasnadě:

Thomas Ingenlath (1964)
Má více než dvacet let zkušeností z oblasti automobilového průmyslu. Po studiu na Fachhochschule für Gestaltung v Pforzheimu a Royal College of Art v Londýně pracoval na předních pozicích v designu značek Audi (1991–1994), Volkswagen (1995–2000) a Škoda (2000–2006). Od roku 2006 působil jako ředitel v postupimském designcentru Volkswagenu a před dvěma lety byl jmenován viceprezidentem pro design ve společnosti Volvo Car Corporation.
Na Royal College of Art (Královská akademie umění) v Londýně Thomase ovlivnil jeho učitel Ken Greenley. „Zrovna převzal kurz od Nigela Chapmana a vnesl mezi studenty svěží vítr. Na RCA je skvělé, že je to mezinárodní komunita. Hodně záleží na tom, koho potkáte… V době studií byl pro mne inspirací o ročník starší designér Konstantin Grcic. Pamatuji si na prezentaci jeho závěrečného projektu – skládací kovový stůl, který se dal zavěsit na zeď – pořád mám jeho fotografii, jak pózuje před svým výtvorem. Jeho práce mám vážně rád. Dost mě tehdy zaujal a ovlivnil.“

Židle s prostým názvem Chair One (concrete base), kterou v roce 2004 stvořil Konstantin Grcic pro světoznámou firmu Magis, patří k ikonám současného designu. Vyrábí se také ve „zjednodušené“ verzi se čtyřmi nohami a v Praze na ni můžete usednout třeba na zahrádce kavárny v domě U Černé Matky boží.
„V dnešních rychlých časech musíme zůstat v klidu a nesnažit se za každou cenu někam posouvat jen kvůli ostatním. Zachovat kvalitu neznamená přicházet každý rok s novým rozhraním, novým blinkrem nebo novým spoilerem.“
Při navrhování našeho uživatelského rozhraní jsme se vyhýbali zdánlivě působivým 3D efektům, přičemž jsme využívali více grafiky ve střídmém podání. Souběžně s naším vývojem přišly společnosti Apple i Microsoft se stejnými aktualizacemi, což nám jen potvrdilo, že jsme našemu rozhraní HMI dodali opravdu moderní výraz.

Mám rád práce Pelleho Pettersona. To je švédská legenda, založil populární módní značku s volnočasovým oblečením, navrhl například ikonické Volvo P1800 a zabývá se taky designem lodí. Jednou jsme se potkali, zajímal se o moderní počítače a moderní design, jak nám tyto věci pomáhají tam, kde on stále dělá postaru, s papírem a tužkou. To je docela vtipné – když jsem přišel do Audi, pořád tam byli lidé, kteří tu techniku, jak převést tvar auta do 2D nákresu, znali. Něco, co on dělal v podstatě celý život. A teď ho zajímalo, jak to děláme my za použití moderních počítačů. Bylo dobré mít možnost setkat se s někým s takovými zkušenostmi.

„Pro většinu z nás je namáhavé pořád se otáčet za ostatními a zjišťovat, co se kde děje nového. A přesně proto spousta lidí sáhne po takto kvalitní značce, kde se nemusí starat o to, jestli je všechno ultramoderní. Je to takové zhodnocení úrovně vašeho života – když raději trávíte čas třeba četbou než neustálým hledáním nejnovějších a nejmodernějších vychytávek.“

Článek je převzaný z Volvo magazínu.
Poznejte Volvo XC90 z pera Thomase Ingenlatha a objednejte si svou testovací jízdu www.volvocars.cz.

Otázka
Příroda, nebo město?
Odpověď

Přírodu k životu potřebuji, ale mám rád i takováto zalidněná náměstí, kde si můžete sednout a jen tak pozorovat hemžení kolem. Něco takového ve Skandinávii nenajdete. Je to tam podobné jako v Americe, dům tady, dům támhle, ale chybí jim centra. Těmi jsou tam obvykle místní supermarkety. Na evropské tradici se mi líbí právě ta organizace malých měst, jako je tomu u tohoto starého náměstí v Jičíně.
Otázka
Jak dlouho jste tady žil?
Odpověď

Šest let, bydlel jsem v pražských Vinohradech.
Víte, když se do České republiky nastěhujete a nemluvíte česky, je dost těžké bydlet kdekoliv jinde než v Praze. Na druhou stranu, po pěti letech už jsem měl rušného města dost, takže jsem hodně času trávil i tady v Českém ráji. Česká kultura je rozdělená na dvě části – takový ten oficiální design, tedy šperky, nábytek, architekturu a podobně, to je ta „oficiální“ stránka. Tou druhou je jakási „subkultura“, krása, na kterou narazíte třeba při cestách po venkově. Také mě docela zaujala historie firmy Baťa, jak si přizpůsobili celé město a celé sociální prostředí. To „poslání“ – nejen vydělat peníze… Design měl tenkrát mnohem větší vliv i na společnost. Myslím, že to je působivý příběh.
Otázka
Podívejme se ale na váš příběh, a to pěkně od začátku. Kdy jste se rozhodl, že se stanete automobilovým designérem?
Odpověď

V podstatě jsem u motorů vyrostl. Bydleli jsme vedle čerpací stanice, takže když jsem chtěl třeba vyrazit na kolo, nejezdil jsem po přírodě, ale kolem benzinky. Tak jsem mohl skutečně hodně zblízka pozorovat bouráky ze šedesátých a sedmdesátých let. Tehdy se asi moje vášeň pro auta zrodila.
A později, když mi bylo asi šestnáct, jsem měl velice dobrou učitelku na výtvarku. Celý půlrok věnovala grafickému designu, což v té době bylo dost neobvyklé. Zkusili jsme si udělat vlastní návrh obalu a pracovali i s trojrozměrnými předměty. No a tohle mě asi k rozhodnutí věnovat se designu – a nejlépe automobilovému – přitáhlo natrvalo.
Na vysoké umělecké škole ve Frankfurtu jsem studoval design. Sice to ještě s auty nemělo nic společného, jednalo se o průmyslový design, ale zajímali jsme se i o to, jak rozumět teorii a jak o ní mluvit. Dnes se mi to hodí, když potřebuji někomu mimo obor vysvětlit, co se snažím vyjádřit.
Pak jsem se přesunul na univerzitu ve Pforsheimu. Byla to skvělá příležitost, škola stála blízko Stuttgartu, který je Mekkou automobilového designu, zastoupeného značkami jako Porsche
a Mercedes. A tam jsem začal cítit, že tohle by mohla být rozumná profese a ne jen klukovský sen. Mým rodičům, kteří byli úředníci, to ale trvalo ještě dalších deset let, než to přijali a pochopili, že automobilový design je něco, čím se dá uživit.
Otázka
Automobilový design musí být mezinárodní. Ale jak dokáže Němec hovořit o designu skandinávském?
Odpověď

Vlastně je to asi výhoda, máte určitý odstup, neutrální postoj. Pracovat jako německý designér v Německu by bylo něco jiného… Nejlepší příklad: Audi TT nebylo navrženo německým tvůrcem, bylo vytvořeno Američanem Thomasem Freemanem. Ten se nesnažil o funkcionalistický design, použil svůj americký „naivní“ přístup a zrodila se zajímavá silueta – to by bylo pro rodilého Němce složité.
Otázka
Vidíte věci, které Švédové už nevidí, protože jsou na ně zvyklí?
Odpověď

Ve výsledku jsme takový velký, mezinárodní tým. Máme mezi sebou Korejce, Angličany, Švédy a další, ale všichni pracujeme ve Švédsku, což je ten nejdůležitější fakt. Každý designér by měl umět absorbovat místní kulturu, pochopit, co je pro ni typické i zvláštní. Třeba interiér příštích modelů velké platformy pochází z návrhu americké designérky, která s námi v Göteborgu dělá teď už skoro dva roky.
Otázka
A ten interiér vypadá skutečně skvěle – skandinávsky, nijak rustikálně jako v jiných autech, což je docela důležité…
Odpověď

Ano, to byla jedna z výzev. Současný trend je věnovat interiéru více pozornosti, to v minulosti nebývalo. Dříve se soustředila téměř výhradně na exteriér. Což je pro náš tým dobré, protože máme velký prostor pro kreativitu. Je zajímavé zkoušet zkombinovat moderní technologie s klasickým skandinávským stylem.
Otázka
Co podle vás charakterizuje severský design?
Odpověď

Styl „chci být extrovert“ tam neexistuje. Tak nějak tam musíte mít rozum. A to se mi svým způsobem líbí. Na jednu stranu kvůli tomu nemůže vzniknout skutečná designérská hvězda, ale na druhou stranu to dovoluje udržovat obecně vysokou kvalitu designu.
Když přijedete do Švédska, zdá se vám, že tam mají lepší smysl pro estetično, vkus. Prostě tam nenajdete tolik ošklivých věcí jako kdekoliv jinde. A právě díky tomu může existovat třeba fenomén IKEA – lidé lépe vnímají jednoduchou estetičnost. I když přijdete do té nejmenší vesničky jen s několika dřevěnými domy, vždycky tam tu estetičnost ucítíte. Dokážou to přenést i do moderní architektury, pořád staví poměrně jednoduché domy…
Švédsko není rychlá společnost. Až na jednu výjimku: Skandinávci jsou neuvěřitelně otevření moderním komunikačním technologiím. Díky tomu má obrovskou tradici výroba mobilních telefonů nebo třeba služby jako Spotify – v tomhle jsou vážně rychlí. Ale mimo to – auta musejí vydržet dlouho… Ocenit rychlý život není švédské. „Potřebuji nové. Potřebuji nové!“ – Nic takového tam neexistuje.
Otázka
Kam si myslíte, že se design Volva posune v příštích 50 nebo 100 letech?
Odpověď

V první řadě bychom chtěli dosáhnout cílů, které jsme si stanovili – zařadit značku do „exkluzivnější ligy“. Volvo bude za hlavní prioritu vždy považovat bezpečnost, ale zároveň se bude měnit v souladu
s novými technologiemi a požadavky společnosti, například s ohledem na konektivitu a autonomní řízení.
Vidím Volvo jako značku s potenciálem pro mnohem větší výrobkové portfolio, než jaké dnes má. Nabídnout něco víc než jen klasické automobily – například speciální městská auta. To bude další velký krok, jenž bude následovat po dekádě zaměřené na modernizaci naší modelové řady pomocí platformy SPA.
Otázka
Pracoval jste v Německu, v Čechách, teď třetí rok ve Švédsku. Máte pocit, že prostředí ovlivňuje vaši tvorbu?
Odpověď

Jako designér jsem citlivý na věci, které mě obklopují. Důležité je pro mě prostředí, kde žiji, příroda. A v tom je Skandinávie jedinečná. Nechci prohlašovat, že dávám přednost životu tam, nebo tady, ale když už někam vyrazím, chci se do toho zcela ponořit a zažít to naplno. Dokonce i světlo je na severu jiné. V Česku, přestože je třeba slunečný den, mi přijde, že světlu chybí taková ta čistota výrazných barev. Odstíny zde působí jinak, hřejivě – ve Skandinávii jsou úplně odlišné: silné, chladné barvy. A právě ta rozdílnost mě přitahuje, pro každého designéra je to dobrá zkušenost. Naše továrna se nachází deset kilometrů od pobřeží a každý, kdo přijde do našeho ateliéru, je tím okouzlen. Energii vám dodává příroda, moře.
Otázka
Máte tedy pocit, že jste se už s atmosférou Volva i samotného Švédska vnitřně sžil?
Odpověď

Víte, jsou designéři, jejichž snem je navrhnout ferrari. A takoví lidé by asi v Göteborgu nebyli šťastní a nechtěli by navrhovat volva. Pokud jste takový typ, je pro vás skutečně jedinou možností Itálie. Mně je mnohem bližší švédský životní styl, zdejší kultura a značka Volvo. Je zde mnohem větší harmonie s mými osobními hodnotami a styl švédské automobilky je v souladu s tím, o co při své práci usiluji.
Otázka
Jsou pro vás automobily jen profesí, nebo se dostanou i do vašeho švédského soukromí?
Odpověď

Auta tvoří součást našeho rodinného života, ale rozhodně se vše netočí kolem nich. Milujeme aktivní životní styl. Zkrátka nemám rád vysedávání před televizí. Nerad trávím život mezi čtyřmi stěnami. To v dnešní společnosti chybí, děti nerady chodí ven, ale já si myslím, že ať už vyrazíte kamkoliv, vždycky najdete něco zajímavého. A to je něco, co se mi líbí jak na českém venkově, tak na té malé vesnici Hjuvik deset kilometrů od Göteborgu, kde bydlím. Pláž máme přímo před domem, naše děti (7, 6, 4 – pozn. red.) tam chytají kraby. Když jsme se přestěhovali do Švédska, místní se mě pořád ptali, jestli mám loď. Ne jaké mám auto nebo dům, ale loď. Po třech letech jsem se konečně odhodlal a pořídil si jednoduchou plachetnici. Plavím se na ní s dětmi a užívám si hodně legrace.
Otázka
Napadlo vás někdy, co byste dělal, kdybyste nenavrhoval auta?
Odpověď

Určitě by to byly domy. Mám rád takový ten „trvanlivý“ design, víte?