Villa Pellé připravuje Mimikry, výstavu Martina Salajky

Jeden z nejvýraznějších expresivních malířů současné české výtvarné scény Martin Salajka se představí od 24. srpna ve Ville Pellé ve své doposud nejobsáhlejší samostatné výstavě. Na výstavě s názvem Mimikry návštěvníky zaujmou obrazy plné barev, které jsou výjimečně výrazné i znepokojivé, ale zároveň velmi srozumitelné. Mimikry jsou známé zejména ze světa flóry a fauny jako schopnost splynout s okolím, přizpůsobit se, oklamat nepřítele a zvýšit šanci na přežití. Autor je ovšem chápe v širším smyslu, nachází je v neuchopitelnosti a matoucí proměnlivosti každodenního života, osobní zkušenosti i mýtu. Tušené přízraky či stíny se rozplývají stejně tak nečekaně jako se objevily. Skryté jsou i jejich významy, takže je možné vnímat jednotlivá zobrazení symbolicky. To vše dokáže ve své intenzivní, místy až Váchalovsky znepokojující malbě autor postihnout. Střety s přetvářkou či maskováním, ale i reálnými mimikrami, provází a provázely v obecné rovině Martina Salajku jak v drsném venkovském prostředí rodného Slovácka, tak v životě a hledání sebe sama uprostřed džungle hlavního města i v reálných zkušenostech chovatele chameleónů, mistrů skutečných mimiker ze zvířecí říše.

„Výstava Martina Salajky je pro nás dalším významným počinem v programové linii, sledující originální tvůrce mladší a střední generace, kteří mnohdy díky své neochotě ke kompromisům stojí mimo hlavní proud,“ dodává ředitelka Galerie Villa Pellé Vladana Rýdlová.

Letos jedenačtyřicetiletý Martin Salajka, absolvent ateliéru malby Michaela Rittsteina na pražské akademii, reflektuje některé aspekty současného života, jejichž proměnlivost je obvykle matoucí a neuchopitelná, východiskem je mu při tom osobní mytologie. Na jeho plátnech se stejně tak setkávají ryby a chameleoni i městské přeludy potulující se labyrintem nočních ulic. Jde spíše o tušené přízraky či stíny, které se rozplývají stejně tak nečekaně jako se objevily. „Uvěřitelnost Salajkových obrazů – jakkoli zdánlivě pracuje na hraně reality, tedy s neuvěřitelnými parametry - vyplývá z toho, že maluje v podstatě jen to, co má sám prožité na vlastní kůži a dobře zná,“ vysvětluje kurátor výstavy Radek Wohlmuth a dodává: „Nepřekvapí tedy, že vjemy nočního chodce se mu vryly do paměti při temných procházkách parky v době lockdownu, tím méně, že je vášnivým rybářem, ani že sám právě chameleóny doma chová. Jednotlivé motivy se zároveň vizuálně propisují do jeho malby nebo slouží jako emotivní či významový katalyzátor a dostávají tak symbolický přesah.“