Výstava Sofie Švejdové k vidění v Galerii Vyšehrad

22. Červen 2022 | Redakce LUXUS.cz | čtenost po 30 dnech je 14942
Konání akce
09. 06. 2022 18:00 - 31. 07. 2022
Místo konání
V Pevnosti 159/5b, Praha
Cena vstupenek
20 Kč
Dress Code
Není
Tři dny beze spánku

Sofie Švejdová vstupuje do současné české malby svou radikální vitalitou a do jisté míry spontánní výra- zovou anarchií. Vše se tu formotvorně podřizuje tomu, aby byl obraz intuitivně založen jako živá stopa nekompromisního okamžiku. Času, který uplývá, a který je nutné v rychlosti gesta zadržet a jednou pro- vždy zkrotit. Nebo alespoň uzavřít do klece malířské iluze. Expresivní gesto modeluje bezprostřední emoci. Ta je zprvu natolik intenzivní, že postrádá ukotvení a tvar. Ten si teprve v rámci malířského procesu hledá a konstituuje, aby se v něm posléze ustálila, rozšířila a rozkvetla. Odtud častá metafora florálních motivů růstu, zrání, květu, uvadání, usychání apod.

Sofie Śvejdová vnímá malbu především jako psycho-fyzickou událost, kterou je žádoucí naplno a se vším všudy prožít. Se všemi riziky, která přináší dočasné vytržení z reality a prolomení se do jiné dimenze vní- mání. Aby autorka co nejvíce eliminovala odstup od pohybu tvorby (v němž se prolíná bezprostřednost současnosti s podprahovými momenty minulosti) a naopak, aby se co nejvíce naladila a vnořila do tohoto pohybu a do jisté míry s ním splynula, používá k malování své ruce, dlaně a prsty, štětce pak pouze okrajo- vě. Dotýká se plátna přímo, tělem. Citlivost k modelaci barvy stejně jako možnost okamžité improvizace, pohybového zvratu, antropologické stopy jednajícího organismu, to vše umožňuje bezprostřední kontakt s výrazovými prostředky. Tento malířský přístup vyžaduje, už z technologického hlediska, určitou rychlost, určitý časový rámec, do něhož je nutné se při práci vejít, aby barvy nezačaly prosychat, nekoordinovaně se mísit, a konečně aby nezraňovaly lidský nástroj – jednající ruku.

Výstava nazvaná Tři dny beze spánku v rovině imaginace přesně pojmenovává autorčin vztah malby a času. V názvu je přítomna jakási nutnost, podmíněnost, nevyhnutelnost, kterou vede cesta k obrazu. Obraz totiž není ničím jiným, nežli komprimací času, který se teprve posléze projeví jako smysluplně strávený, nebo promarněný. Nikde tu předem není garantována žádná jistota, což je pro živou tvorbu nebetyčně prospěšné. Co se však zákonitě řetězí, rozšiřuje a prohlubuje, je autorčina citlivost skrze kterou se mění banální svět prozaického času v cosi výjimečného, pozoruhodného, v něco, co fixuje okamžité vztahové konstelace, aby byla prolomena totalita času ve smyslu jednoho z nejpodstatnějších lidských existenciálů. Mizí tu relace světla a stínu v prospěch přítomnosti uprostřed meta-dění. Meta-událost se přitom vyva- zuje z transcendence. Lze ji totiž společně se Sofií Švejdovou nalézt kdekoliv v záhybech i na otevřených místech všednosti.

Přejeme vám ten nejlepší zážitek