Když víra maluje i skládá: Richard Pachman o životě v barvách a tónech paměti
Richard Pachman je český hudební skladatel, zpěvák, spisovatel, výtvarník a moderátor, jehož umělecká tvorba zahrnuje více než tři desetiletí. Je známý propojením duchovních a historických témat s moderním hudebním a literárním jazykem. V české kulturní scéně zaujímá výjimečné místo díky své mnohostrannosti i hluboce osobnímu přístupu ke každému projektu. Vyrůstal v Olomouci, kde už jako dítě projevoval výrazný hudební talent. Umělecké dráze se začal věnovat už v 80. letech, kdy vystupoval jako interpret i autor. Jeho kariéra však nabrala nový směr v roce 1990, kdy začal vydávat vlastní alba. Zlomovým okamžikem bylo vydání CD Dreams (1993), které se stalo nejprodávanějším relaxačním albem roku v České republice.
Během 90. let Richard Pachman rozšířil svou tvorbu do oblasti filmové, scénické a duchovní hudby. Jeho album Scarabeus (1996) bylo oficiálním darem Českého olympijského výboru během her v Atlantě. V roce 2005 natočil oratorium Mistr Jan Hus, které se dočkalo několika scénických provedení a bylo oceněno Nadací Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Ve své literární tvorbě se věnuje především autobiografickým a historickým tématům. V knize Jak chutná bolest (2004) otevřeně popsal zkušenosti s hospitalizací a následnou duchovní transformací. Tímto dílem inspiroval mnohé čtenáře k hledání vnitřní síly a odpuštění. Později vydal i další knihy, včetně historického románu Tylda a Ztracen ve Ztracené.
Vedle hudby a literatury se věnuje také výtvarnému umění. Jeho olejomalby byly vystaveny v řadě českých i zahraničních galerií. Výrazným tématem jeho výtvarné práce je světlo, duchovní symbolika a vnitřní krajina člověka. V posledních letech Richard Pachman pravidelně vystupuje s koncertními programy zaměřenými na duchovní hudbu prokládanou autorským čtením z jeho knih. Je také moderátorem a spoluorganizátorem benefičních projektů, v nichž propojuje umění s podporou charitativních aktivit. Jeho životní cesta je příběhem o hledání rovnováhy mezi vnějším úspěchem a vnitřním klidem. Dodnes inspiruje tisíce lidí svým hlubokým humanismem, duchovním přesahem a uměleckou odvahou spojovat různé žánry i média.
Vaše umělecká cesta je mimořádně pestrá. Co bylo tím prvním impulsem, který Vás přivedl k hudbě?
Klavír u nás doma, na který mi hrál můj tatínek, když jsem byl malý. Od šesti let jsem začal chodit na hodiny klavíru do Lidové školy umění v Olomouci. Pokud jde o impuls ke skládání, pak to je bezesporu ABBA. Jako osmiletý, když mi rodiče koupili její první elpíčka, jsem se, fascinován jejich harmoniemi, naučil řadu jejich písní a od nich byl jen krůček k mé první skladbě, kterou jsem složil v devíti letech.
Foto: MV knihy / Václav Nekvapil, archiv Richarda Pachmana
Vaše první nahrávky a skladby vznikaly už počátkem devadesátých let. Jak vnímáte tehdejší hudební scénu ve srovnání s tou dnešní?
Já jsem začal vydávat alba relaxační hudby přesně v době, kdy u nás byl hlad po duchovnu, kdy lidé po listopadu 89 hledali cesty k nasycení své duše a hudba k meditaci a pro uklidnění byla nová a žádaná. Má první dvě alba Dreams (1993) a Sun (1994) se stala velmi populární a prodávaná. Nikdy jsem neměl ambice stát se zpěvákem pop-music a vždy jsem hledal cesty, jak potěšit lidskou duši. Má hudba je daleko moderních trendů a protože vnímám v main streamu i v současné společnosti jakousi povrchnost, snažím se zprostředkovávat inspiraci k zamyšlení a k hlubšímu vnímámí. I proto se obracím do naši historie a pro své hudebně divadelní projekty zpracovávám témata jako je Mistr Jan Hus, nádherná kniha Labyrint světa a ráj srdce od J. A. Komenského nebo příběh Ježíše Krista v mých Pašijích. K dnešku jsem vydal 40 alb a každé je jiné.
Relaxace, duchovno, ale i monumentální scénická díla, co určuje směr Vaší tvorby?
Intuice, inspirace a víra v Boha.
Foto: MV knihy / Václav Nekvapil, archiv Richarda Pachmana
Věnujete se také výtvarnému umění. V čem se liší Vaše přemýšlení při malbě od skládání hudby?
Často se mi stává, že v sobě nosím (většinou po pobytu v přírodě) pocit, náladu, energii, kterou někdy “donesu” ke klavíru a někdy k paletě a plátnu. U malování teče čas nějak jinak. Nevnímám hodiny a nechám se naprosto pohltit energií barev. Malování je pro mě relaxace. Poslouchám u něj keltskou hudbu. Velmi si vážím toho, že jsem mohl vystavovat na 116 výstavách u nás, na Slovensku, v Belgii, Holandsku a Peru.
Vaše literární díla často vycházejí z hlubokých osobních i historických příběhů. Která z Vašich knih je vám nejbližší?
Ta nejsmutnější. Tylda. Příběh naší rodiny během 2. světové války. Tylda byla má babička, která přežila koncentrační tábor. Její maminka to štěstí neměla. Knihu jsem napsal s tátou Františkem, který v příběhu vystupuje jako dvouletý chlapeček schovaný ve sklepě u příbuzných, aby nebyl internován v koncentráku… Často jsem zván na základní školy, kde přednáším dětem o holocaustu. Myslím si, že ne důležité dívat se do nedávné historie a připomínat si, co je člověk člověku schopen udělat.
Foto: MV knihy / Václav Nekvapil, archiv Richarda Pachmana
Stál jste za mnoha koncertními turné i velkými multimediálními projekty. Který okamžik považujete za zlomový?
Každopádně 111 koncertů na pražské Křižíkově fontáně. Kombinace světel, vodotrysků, projekcí na vodu spolu s mou hudbou byla výjimečná. Pokud jde o zlomový okamžik mého profesního i soukromého života, pak jsou to tři koncerty Mariky Gombitové v letech 2022 a 2024 v Bratislavě a Praze, kde jsem měl tu čest hostovat. Mariku obdivuji od 70. let a moci s ní být na jednom pódiu bylo pro mě neskutečné. Splněný sen!
Na jakých projektech právě pracujete a co chystáte do budoucna?
V současnosti plánujeme další představení Komenský - Labyrint v režii Dity Hořínkové s Janem Přeučilem v roli Komenského, už plánujeme adventní turné, pracuji na hudbě pro Muzeum kočárů v Čechách pod Kosířem a píšu svou jedenáctou knihu s pracovním názvem Touha žít.
Foto: MV knihy / Václav Nekvapil, archiv Richarda Pachmana
Vaše tvorba je mimořádně spirituální. Jak důležitá je pro Vás víra?
Vybral jsem si jako námět pro svůj poslední projekt Komenský Labyrint tuto Komenského knihu především proto, že Poutník, hlavní postava, najde po vší marnosti smysl života ve chvíli, kdy se setká s Bohem a jeho srdce naplní víra.
Co nejraději děláte ve svém volném čase?
Miluji dlouhé procházky v lese, rád pozoruji koně, miluji slunce a moře.
Co pro Vás znamená luxus?
Luxus je pro mě nemuset vstávat brzy ráno do práce. Luxus je pro mě pustit si vinylové elpíčko a u dobré kávy a hudby začít den. Luxus je pro mne sedět na útesu a pozorovat západ slunce u moře. Luxus je pro mě pobýt s rodinou nebo nejbližšími přáteli v krásné restauraci u dobrého jídla. Ale považuji za luxus i mnoho úplně obyčejných momentů, protože i běžná věc se může stát vzácnou a luxusní, když o ni přijdeme. Takže vzhledem k mému životnímu příběhu je pro mne luxus každé sousto, které mohu sníst a každý hlt, který mohu vypít…
Kontakty
Galerie
