CYRUS CHESTNUT

Cyrus Chestnut udá slavnostní tón 29. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana

Jarní Prology podzimního Mezinárodního festivalu jazzového piana se již staly vyhlíženou kulturní událostí. Nabízejí totiž sólové recitály skutečných stálic či rovnou legend. Tentokrát, 22. května 2024, vystoupí v reprezentativních prostorách Sukovy síně pražského Rudolfina americký klavírista, skladatel a producent Cyrus Chestnut, označovaný za jednoho z nejlepších hráčů svojí generace.

Recenzent magazínu Time si před časem položil otázku: „Co dělá z Cyruse Chestnuta nejlepšího pianistu jeho generace?“ A hned si odpověděl: „Je to ochota opustit noty a hrát prostor.“ Přesně taková je Chestnutova hudba. Sférická, vzletná, svobodná, bez hranic. Nespoutaná technickými limity, protože pianistova hráčská technika se zdá málem neomezená. Chestnut přitom zůstává originální a rozpoznatelný. Ať už interpretuje vlastní kompozice, nebo si osobitě pohrává s motivy jazzových standardů, sprituálů, s klasickými kompozicemi Mozartovými, Chopinovými, Ravelovými či Debussyho, nebo třeba s popovými a rockovými hity. Vždyť na triovém albu Kaleidoscope (2018) svérázně jazzově uchopil dokonce i evergreen s ikonickým riffem Smoke On The Water od hardrockové kapely Deep Purple. A vůbec to nezní křečovitě.

Cyrus Chestnut se narodil 17. ledna 1961 v Baltimoru. Táta pracoval jako poštovní úředník, ale zároveň hrával během bohoslužeb v kostele na piano. Máma, pracovnice v sociálních službách, zase po úředních hodinách řídila chrámový sbor. Je tudíž nad slunce jasné, kudy vedla Cyrusova cesta k muzice. Jako sedmiletý začal s lekcemi piana a brzy poté už seděl za klaviaturou v baptistickém kostele. Jako devítiletý zahájil klasickou průpravu na Peabody Institute. Lásku k vážné hudbě nikdy nezapřel, ovšem brzy k ní přidal i lásku další, jazz. V roce 1985 absolvoval prestižní bostonskou Berklee College Of Music v oborech jazzová kompozice a aranžování.

Pověst o Chestnutově talentu se brzy rozkřikla i mezi těmi nejvěhlasnějšími profesionály. Už na přelomu osmdesátých a devadesátých let tak mohl Cyrus sbírat zkušenosti v kapelách samotného Wyntona Marsalise či legendární zpěvačky Betty Carter, se kterou natočil desku It’s Not About The Melody (1992) pro label Verve. Pochopitelně hrával i s vrstevníky jako Terence Blanchard a Donald Harrison. Následovaly další mimořádné spolupráce např. s písničkářem Elvisem Costellem a Brodsky Quartet (album The Juliet Letters, 1993), jazzovou divou Dee Dee Bridgewater (Prelude To A Kiss: The Duke Ellington Album, 1996), jazzovou písničkářkou Madeleine Peyorux (Dreamland, 1996) a plejádou dalších hvězd. Včetně těch největších jako Dizzy Gillespie nebo Chick Corea. Pianista se však nebránil ani výletům do hájemství popu, soulu či R&B a odvedl brilantní práci pro zpěvačky Bette Midler, Vanessu Williams či Lauryn Hill. Točil také s neworleanskou legendou blues a swamp rocku Dr. Johnem.

Umělec se ovšem nespokojil jen s rolí sidemana, byť i sidemana těch nejlepších. S vlastními projekty koncertuje po celém světě. Už počátkem 90. let si Chestnut vlastním nákladem vydal albový debut There’s A Bigger Day Comin‘. Brzy na něj navázal tituly The Nutman Speaks (1991), The Nutman Speaks Again (1991) či Nut (1992, v triu s Christianem McBridem a Carlem Allenem) pro label Alfa Jazz. Zásadního průlomu se dočkal díky kritikou i posluchači nadšeně přijaté desce Revelations (1993) pro nadnárodní nahrávací společnost Atlantic. Dnes má Chestnut na kontě téměř čtyři desítky profilových alb, na kterých mu jako spoluhráči ochotně zahráli legendární basisté Ron Carter, Buster Williams či „náš“ George Mraz, bubeníci Lenny White nebo Al Foster či saxofonisté Michael Brecker a Kenny Garrett. Pianistova diskografie proslula také pestrostí materiálu. Vždyť Cyrus má v repertoáru krom zmíněných klasických či popových výletů také úpravy písní Elvise Presleyho (album Cyrus Plays Elvis, 2007).

Více naleznete zde