Jaké jsou rozdíly mezi plány a skutečností ve světě kadeřnictví s Nikola Stojanovićem

21. Listopad 2022 | Redakce LUXUS.cz | čtenost se zde objeví 21. 12. 2022

Nikola Stojanović je kadeřník vlastnící známý salon NIKOLAMELITA. Vystudoval kadeřnickou školu v Bělehradě, která mu dala značné zkušenosti. V pozdější praxi vytvořil i vlastní metodu střihu, kterou úspěšně prezentuje v rámci spolupráce s nekolika mezinárodními kadeřnickými společnostmi. Nikola se zúčastnil spousty kadeřnických soutěží, v nichž mnohdy vyhrával a stával se zpovídanou osobou v časopisech a objevoval se v několika reklamách.

Nikolo, pocházíte z Bělehradu, jak jste se dostal až k nám do Česka?

Vždycky jsem plánoval, že budu pracovat rok dva někde v cizině a pak se vrátím domů do Bělehradu. No my plánujeme, a nebe se směje. V roce 1998 jsem dostal nabídku spojenou se společností Jacques Dessange v Praze. Můj úkol byl edukovat tým kadeřníků v pražském salonu JD a zároveň budovat klientelu. Francouzské světoznámé kadeřnické jméno s sebou neslo vysoké ceny, ale i perfektní servis, který v tom období v Česku byl novinka. Není divu že jsme rychle našli cestu ke klientele, která hledala kvalitu.

Je něco, co Vám na Bělehradu chybí, a naopak existují věci, které zase milujete u nás v Čechách?

Když se narodíte a vyrůstáte v centru města, jako je Bělehrad, není možné, aby vám něco nechybělo, ať žijete kdekoliv ve světě. Bělehrad je město 40krát zničeno a 40krát znovuobnoveno, město, které dlouho leželo na hranici Rakouskouherska a Turecka, hlavní město Srbska a Jugoslávie, ve kterém cítíte směs temperamentu, šarmu a nabité energie. Město, které má mediteranskou atmosféru, i když je hodně vzdáleno od moře.

V Bělehradě najdete skvělé jídlo, výborné kafe a neskutečný noční život. Město, kde móda vždy byla důležitá jak u žen, tak i u mužů. Na druhou stranu, Praha je klidná, hezká a uvolněná. Za 24 let jsem poznal neskutečnou proměnu Prahy. Nejen v kadeřnickém světě, ale také v gastru nebo v módě. Dnes je každá pražská čtvrt zajímavá, ale pro mě je Karlín unikátní. Velké zajímavé moderní budovy, nádherné činžáky, parky, náměstí, řeka, fancy restaurace vedle klasických pivnic, kluby, obchody a pak drobní řemeslníci.

Miluji to tady. Půlku života jsem v Praze a popravdě řečeno, už nevím, co mi kde chybí. Mění se to. Beru to všechno tak, jak to je. Skvělí lidé jsou všude stejní a těmi se snažím obklopit, ať jsem kdekoliv.

Co Vás vedlo k tomu stát se kadeřníkem?

Kadeřnictví byla moje volba už od zakladni školy. Měl jsem v rodině kadeřnický vzor, skrz který jsem viděl, jak jsou propletena móda, kreativita, technologie a metodologie, jež vám umožňuje docílit požadovaného cíle. Moje zvědavost chtěla zjistit, jak to celé funguje.
To na mě udělalo dojem v době, kdy jsem se měl rozhodnout, kam půjdu na střední školu. Protože jsem měl docela dobré známky a přemýšlel jsem také o jazykové škole, škole turismu, případně herectví, byla moje volba překvapení. Dokonce i v přijímací komisi, poté, co viděli moje známky, dodali jen: „Je vidět, že opravdu chceš být kadeřník.“

Bylo složité se uchytit jako kadeřník? Jaké byly začátky?

Po škole nastoupila vojna a pak asi nejtěžší období v mém životě, kde se ve stejnou dobu sešla hyperinflace, rodinné problémy, tragédie, válka a chaos obecně, ve kterém kadeřník bez zkušeností nedostává šance se uplatnit. I dnes, bez všech zmíněných komplikací, nezkušený kadeřník nedostává šance, protože užitečné znalosti dostává nejdříve skrze praxi a následně skrz specializovaná školení.

Už jsem skoro všechno vzdal, protože jsem potřeboval nějaké živobytí a pozici kadeřníka se mi nedařilo obsadit. Jak to ale bývá, najednou jsem dostal doporučení na velkého kadeřnickeho znalce, u kterého jsem začal asistovat. Musel jsem si najít i vedlejší práci, abych měl nějaký plat. A tak jsem rok dopoledne pracoval v bance a odpoledne jako asistent u proslulého bělehradského kadeřníka. Byl jím Zoran Nešković, který mě učil různé techniky střihu, barvení a stylingu. Po roce asistování jsem přestal pracovat v bance a začal jsem působit konečně jako kadeřník. Po několika podnicích se dostávám do nejznámějšího salonu v bývalé Jugoslávii, do salónu Šobota, kde jsem už jako trochu zkušenější dostal nadstavbu. Stal jsem se členem Elgon promo team-u Jugoslávie pak Serbia.

Kde jste získal asi největší zkušenosti?

Zkušenosti jsou hlavně ze soutěží a edukací pro kadeřníky v Srbsku, které byly solidním základem pro následujíci období, ve kterém jsem působil v mezinárodním education teamu pod vedením zkušených italských kadeřnických hvězd, jako jsou Gary Santoro, Edo Bianchi nebo Il Selvaggio Mauri. Také musím zmínit zesnulého velkého kadeřnického umělce Franca Scarpu, který spolu s Vidal Sassoon tvořili v době největší slávy Sassoon kolekci. Sám je tvůrce světoznámého „berreta“ střihu, s nímž jsem měl čest připravovat kolekce na veletrhu v Bologni. Tedy, přesněji já koukal, jak připravuje modelku v zákulisí pro focení a diskutoval s ním o módních tendencích. Byla to příležitost vidět nespočet geniálních fíglů, které jsem pak ihned použil na jednom veletrhu. Franca si toho všiml také a pochválil moje vystoupení. Ta velká hvězdná jména nesli normální, přátelští a obětaví lidé, kteří klidně zametali vlasy kolem nás. Naučil jsem se od nich opravdu hodně a za to jsem jim vděčný.

Máte nějaké úspěchy i v soutěžích?

V tomto období jsem se zúčastnil i kadeřnické soutěže a podařilo se mi obsadit první a druhé místo v roce 1997. Ten úspěch mi umožnil stát se členem Jugoslávské kadeřnické reprezentace. Bohužel, kadeřnický svaz v tu dobu neměl prostředky, a tak jsem se nezúčastnil světového poháru, který se konal v Jižní Koreji.

Slyšeli jsme, že když jste začal pracovat u Jacques Dessange, stala se Vám vtipná příhoda. Prozradíte nám ji?

Nikdy nezapomenu na první den v pražské pobočce JD. Přišel jsem do kolektivu jako manažer a kadeřník, který má za úkol přinést čerstvé nápady. Prijmul jsem první klientku a začal stříhat. Během stříhání jsem cítil pohledy týmu, který čekal, zda neudělám nějakou chybu. Když jsem dokončil účes, klientka se začala usmívat a řekla: „úžasně“. Já jsem úplně zblednul. „Úžasně“ totiž v srbštine znáména „hrozně“. Pohled na usmivající ženu s negativní reakcí vás hodně znepokoji. Nevíte, co se bude dít. Naštěstí přiběhla recepční, která pocházela z Chorvatska, a přeložila mi význam tohoto slova. A já se mohl uklidnit a být spokojený.

Kde jste otevřeli svůj první kadeřnický salon NIKOLAMELITA?

První NIKOLAMELITA salon jsme otevřeli s manželkou Melitou Del-Ponte v centru Prahy na Národní ulici. Po deseti letech jsme salon přemístili na Karlín, kde působíme dodnes.

Co pro Vás znamená luxus?

Všechno, co má kvalitu, vysokou estetickou hodnotu nebo co nám přináší pocit spokojenosti, je podle mého luxus. Dělat něco, co milujete a ještě z toho žít, je luxus. Může to být pokrm, oblek, volný čas, auto, hodinky, boty nebo lesklé vlasy jako šperk. Mění se to časem, náladou a situací. Momentálně je pro mě luxus volný čas. Ten rád trávím s rodinou a přáteli. Čas je nenahraditelný a nikdy nevíme, kolik ho máme. A přesto se často chováme, jako kdybychom měli dva životy a v tom druhém uděláme to, co teď nesmíme, nechceme nebo neumíme.

Děkujeme za rozhovor

Galerie

Rozhovory

NIKOLAMELITA

Tato společnost nemá v naší databázi žádné články