Jitka Hosprová: Od houslí k viole a kouzlu soudobé hudby

Byla to náhoda, při přijímacích zkouškách na konzervatoř Plzeň, které jsem absolvovala na housle, mi bylo nabídnuto studium hry na violu. Houslistů bylo hodně, ale chyběli zájemci o violu. Mě ta nabídka velmi zaujala a pan profesor na violu Jan Motlík mě pozval na koncert tehdejšího Plzeňského rozhlasového orchestru, kde hrál Rhapsodii Bohuslava Martinů pro violu a orchestr. Bylo rozhodnuto. Nástroj mě uchvátil a hudba psaná pro violu si získala mé srdce.

Určitě je vždy zážitek hrát hudbu Vivaldiho, Mozarta, Dvořáka, Martinů, Janáčka a čistě pro violu Paula Hindemitha, což byl vynikající skladatel a hráč v jedné osobě stejně jako třeba anglická skladatelka a virtuozka Rebecca Clarke. Ta byla například první historicky hrající ženou hrající na violu v orchestru.

To se těžko říká, každý koncert je svátkem, kdy se můžete podělit o svoji radost z hudby s druhými. Nedělám rozdíl mezi velkým a malým sálem, důležitým nebo privátním koncertem. Vždy musíte podat své maximum a z každého koncertu si něco odnesete. Pro mě je nejcennější, když za mnou přijdou lidé, kteří předtím nikdy na koncertě klasické hudby nebyli a řeknou, že to byl skvělý zážitek a budou se snažit zase přijít. To je úspěch, který vás zahřeje a víte, že to, co děláte, děláte dobře. Samozřejmě, když máte po koncertě standing ovation je to nepopsatelné a vždy si takové reakce nesmírně vážím.

Nemám a ty, co jsem měla, jsem velmi rychle odstranila. Může se stát, že letíte rovnou ze šatny na podium, protože se taktak stačíte převléci nebo rovnou z auta, protože uvíznete v dopravním provozu, a tak na rituály není čas. Mít v hlavě nastaveno, že musíte udělat rituál a pak na něj není čas, by mohlo výkon ovlivnit a tak jsem vše postupem odstranila. Hlavní je mít s sebou violu, noty, šaty a boty....

Vyšla jsem z houslí, čili je to pro mě asi další nejbližší nástroj a také jsem hrála chvíli na klavír. Naplnění mi ale dává pouze zvuk violy. Inspiruji se například výbornými zpěváky, měli bychom se přes veškerá technická úskalí co nejvíce přiblížit zpěvu. Ostatně viola je lidskému hlasu velmi blízko.

Já jsem velký fanoušek soudobé hudby, dokonce mám na svém kontě celou řadu zkomponovaných skladeb přímo pro mě. Je to pro mě vždy velká výzva zahrát skladbu jako první. Je to v zásadě magický okamžik mezi vámi interpretem, skladatelem a nástrojem. Jedno bez druhého neexistuje a když taková hudba zazní, je to zrození, kterému bud vdechnete život nebo je pohřbíte. To, že pro mě skladatelé píší, je znamení toho, že mám odvahu a schopnost nová díla uvádět a proto mi je také svěřují. V poslední době to byl například Virus - koncert pro violu a orchestr Zbynka Matějů, který byl inspirován pandemií coronaviru a autor pracoval s hudebním motivem tak jako virus s námi. Jsem z té sklady nadšená a těším se na její další provedení. Jen možná publikum má trochu obavy z této nové hudby, ale já osobně se v ní vyžívám. Dává mi velký interpretační prostor, kde mohu využít svoji hudební a technickou vybavenost.

Mám několik zajímavých projektů pro natočení, vesměs se to týká české hudby pro violu, ale raději o nich veřejně nebudu mluvit, protože dobré nápady se kopírují i v klasické hudbě. Určitě chceme natočit CD s mým manželem italským houslovým virtuozem Mauriziem Sciarrettou. Pro housle a violu existuje celá řada nádherné hudby, a tak bychom rádi natočili skladby, se kterým slavíme úspěchy na evropských podiích. Tento náš projekt jsme na pár let museli odložit, protože máme malého syna a já se vedle mateřských povinností hodně věnuji svému festivalu Procházky uměním a také svým koncertům.

Aby následovali osobnosti, které se dopracovaly tam, kam mají ve své představě namířeno. Právě tito lidé znají cestu, kterou je potřeba projít. Tak jako se to stalo mně s italským violovým virtuozem Luigi Albertem Bianchim. Byla to pro mě studnice inspirace a vědění o violovém světě v těch nejvyšších sférách.

Já jsem si zadala již jako studentka cíl šířit povědomí o viole, jejím krásném zvuku a repertoáru. Je to taková trochu popelka vedle houslí a osvětu ji budu dělat dokud to půjde a to že jsem již inspirací pro další violisty a violistky mne jen těší. Zahrála jsem si ta největší violová díla se skvělými orchestry a jistě v tom budu ještě pokračovat. Sen je vždy splnitelný, když na něm pracujete, ale říci ho nemohu, je to jako svíčka na dortu ....

Luxus je jednoznačně svoboda. Možná si to spousta lidí neuvědomuje, ale my ji máme a nevím, jestli si to dostatečně uvědomujeme. Zbytek je jen iluze.