MILADA KARASOVÁ – NEJUZNÁVANĚJŠÍ ŽENA ČESKÉHO MODELINGU

V roce 1988 mě oslovila francouzská agentura Madison Models, že by byla ráda, kdybych pro ně hledala nové tváře do agentury. Velice mě to nadchlo. Nakonec, byla jsem ze stejné branže, a tak jsem pro ně připravovala castingy, na kterých jsem vždy měla přibližně třicet až čtyřicet dívek. Věděla jsem o modelkách, znala je a poté jsem hledala na diskotékách, tanečních školách a místech s větším výskytem dívek. Byla to pro mne velice zábavná doba, protože jsem cestovala nejen po republice, ale i do Maďarska, kde jsem navázala nové kontakty. V letech 1988 až 1991 z castingu vyšla Eva Herzigová, Pavlína Němcová, Simona Krainová, Terezka Maxová, Daniela Peštová a Jarka Rytychová.

Za totalitního režimu žádná agentura neexistovala. Pouze zde působil Ústav bytové a oděvní kultury, který zaměstnával 6 dívek jako technické pracovnice. Slovo modelka se v té době nenosilo. Dívky zkoušely kolekce, které se v Úboku šily. Oděvy byly na svou dobu velice avantgardní a kvalitní. Dále zde byl Výzkumný ústav výrobního družstevnictví, kde se též připravovaly vývojové kolekce oděvů pro kontrakty družstev. My, které jsme pracovaly na volné noze, jsme s těmito institucemi spolupracovaly a vyjížděly i do zahraničí. Musím říci, že jsem si v té době vydělávala mnohem více peněz, než kdybych seděla v kanceláři.

K založení mi pomohli lidé z Francie, konkrétně z agentury Madison Models. Než se začaly zakládat další agentury, byla jsem první na trhu a osamocena dva roky. Z nové konkurence, která je pro chod společnosti nutná, jsem byla ráda. Nevím, jak dlouho bude mé jméno spojováno s agenturou, ale agentura dnes žije svým životem. Jsem nadšená, že nový majitel chce s agenturou expandovat a to mi dělá velikou radost. To, že spolupracuji, je myslím naprosto samozřejmé a byla to též podmínka pana Václava Dejčmara, nového majitele. S radostí jsem se toho ujala, protože si nedovedu představit, že bych seděla doma a nic nedělala. Myslím si, že mám co nabídnout a předat mnoholeté zkušenosti.

Krása je neuchopitelná a každý člověk má svou vlastní. Tu krásu, kterou potřebuje modeling, tj. výšku minimálně 1,73 cm, dobře rostlou štíhlou postavu, fotogenický obličej s čistou pletí a kvalitními vlasy, hledáme všude kolem sebe. Nejlépe tam, kde je největší koncentrace mladých dívek. Též SPOolupracujeme s časopisem  Bravo girl, kde jsme již druhým rokem vybírali asi z šesti set dívek, které se přihlásily na konkurz. Denně se chodí do agentury hlásit stovky dívek z ulice a mnoho jich posílá své fotografie. Bohužel si málo děvčat uvědomuje, jak je tato profese náročná. Vyžaduje disciplinovanost, jazykovou vybavenost a chuť pracovat. Jedná se o běh na dlouhou trať.

V té době jsem věděla, na jakých místech mám hledat dívky, protože jsem nebyla dlouho mimo branži. Například Evu jsem objevila na soutěži mladých návrhářů a poté jsem jí pozvala na casting do hotelu InterContinental, který byl pořádán pro francouzské klienty. Pavlínu a Terezku jsem si vypátrala přes jednoho fotografa. Simona Krainová přijela na casting do Bratislavy, o kterém se dozvěděla z novin. Danielu Peštovou jsem odchytla v kině Světozor, kde seděla o tři řady přede mnou.

Já je velice obdivuji. Šly naprosto do neznáma. Nakonec ani já jsem jim nemohla dát dostatek informací, protože Eva a Pavlína šly ještě před revolucí. Musely vyjet přes Pragokoncert, aby vůbec vycestovaly. I moje první cesta vedla hned po revoluci do Paříže, abych pochytila způsob práce agentury a vše se naučila. Bylo to pro mne též velice těžké. Mluvila jsem německy, trochu anglicky a o francouzském jazyce jsem si nechala pouze zdát. Děvčata nebyla též nijak jazykově vybavená. Vím, že začátky byly velice kruté, psychicky náročné a uplakané. Klaním se před nimi. Vím naprosto přesně, čím si prošly. Nyní se snažíme v agentuře děvčatům dát maximum informací, aby nebyla tak zaskočena. Dnes je vše jednodušší. Dívky jsou nejen více životem protřelé, zcestovalé, ale i jazykově vybavené.

Ne. Nikdy jsem hlavně netušila, že budu tuto profesi vykonávat, ani že budu sama dělat modeling. Tato profese mě naplňovala ve všech směrech.

Téma letošního ročníku je móda a budoucnost. Opět budeme mít zajímavý a nabytý program, kde vám nabídneme i ukázku nového parfému. Víkendu plného módy se zúčastní osmnáct návrhářů, kteří se představí v sobotu od 14.00 a 15.30 hodin. Mezi nimi je i návrhářka až z Venezuely. Každý den od 13 hodin proběhne soutěž „New fresh style“, ve které ukáže své nadání devět mladých začínajících návrhářů. V neděli se divákům představí třináct butiků z Pařížské ulice a okolí. Velice se těšíme na večerní přehlídku, na které uvidíme novou kolekci Niny Ricci podzim/zima 2011/2012 z butiku Obssesion, který zajistí dovoz celé kolekce Haute Couture z Paříže. Celé dva dny bude tuto akci moderovat Klára Vytisková, módní ikona ze skupiny Toxique. Kdo by chtěl získat více informací, může se podívat na naše stránky www. praguefashionweekend.cz

První ročník jsem si dala k šedesátým narozeninám jako dárek. Jsem šťastná, že byl ohlas pozitivní, a že se z celé akce stala již tradice. Opět jsme získali důvěru a podporu Magistrátu hlavního města Prahy, CzechTourismu a Prahy 1. Tak jako první ročník, bude celá akce opět naprosto komerční a jsem velice potěšena, že se tentokrát přidaly i velké renomované firmy, aby celý projekt podpořily. Obchody budou mít déle otevřeno a budou si dělat své promo akce. Cílem celého Prague Fashion Weekendu je otevřít Pařížskou ulici lidem. Ukázat jim, co se bude nosit a nabídnout jim výběr kolekcí. Na druhé straně chceme umožnit obchodníkům, aby se mohli prezentovat nejen VIP klientům, ale i široké veřejnosti a zahraničním zákazníkům, tak jako je to v New Yorku či v Miláně. Moc mě pobavilo, že na jaře proběhl i Fashion Weekend ve Vídni, která se námi nechala inspirovat. Plánujeme Fashion Weekend také v Bratislavě v termínu 10. až 11. září, vždyť jsme Czechoslovak Models.

Ohlas byl opravdu veliký. Nikdo totiž nečekal tu drzost, že v době ekonomické krize zavřeme část Pařížské ulice, postavíme zde nejdelší molo a budeme prezentovat kolekce na ulici. Během těchto dvou dnů se kolem mola protočilo zhruba deset tisíc lidí.

Určitě by měl být u lidí oblíbený. Koneckonců uvidí něco, za co nemusí platit, protože vstup je volný. Tím si myslím, že se tato akce hodně liší od ostatních. Vždyť většina z nich je pouze pro zvané a stále stejné klienty. Široká veřejnost nemá většinou šanci. Nakonec by to měla být i osvěta, protože se lidé dozvědí, jak se mají oblékat, a jak mohou kombinovat oblečení. Budou mít možnost si nakoupit u našich návrhářů, jejichž kontakty jsou na našich stránkách. Obchody v Pařížské ulici budou dostupné všem. Dnes máme plno klientů, co se na nás obrací s prosbou, kde budou moci jednotlivé věci koupit. Jde především o vzájemnou pomoc a to taky od Pařížské ulice očekávám. V podstatě se jedná o akci konanou pro ně a ne proti nim. Již nyní se chci omluvit obyvatelům Pařížské ulice a pozvat je na tuto akci, aby nám zachovali přízeň.

Dnes módu beru jako nutnost. Neprožívám jí. Mám ráda kvalitní hezké věci, ale abych nosila trendy oblečení, to jaksi v mém věku již ani nejde. Nechci být směšná, naopak jsem k sobě hodně kritická. Baví mě, jak se styly a věci neustále vrací do módy. Když se to tak vezme, vše jsem již nosila, protože všechno už tu jednou bylo.