Znovuobjevené mistrovství Rembrandta míří do aukce v londýnském Sotheby’s
Nadcházející aukce v londýnském sídle společnosti Sotheby’s, která se uskuteční 1. července 2026, představuje významný milník pro svět umění. Rané dílo Rembrandta Harmenszoona van Rijna s názvem Nechte maličkých přijít ke mně, namalované v Leidenu kolem roku 1627, se po desetiletích zapomnění a náročné restauraci vrací na scénu. Nejde jen o biblický výjev, ale o hluboce osobní a politicky angažovaný dokument z úsvitu kariéry jednoho z největších mistrů západního malířství.
Obraz s odhadní cenou mezi 8 a 12 miliony liber bude od 27. června 2026 vystaven veřejnosti v prostorách Sotheby’s. Návštěvníci tak uvidí dílo v plně restaurovaném stavu. Plátno, objevené před více než deseti lety, prošlo postupnou obnovou, která odstranila staletí nánosů a pozdějších zásahů. Když se dílo v roce 2014 objevilo v aukci v Kolíně nad Rýnem, neslo známky výrazných přemaleb. Zatímco Rembrandt horní část kompozice dokončil s precizností, popředí nechal nedokončené, což později zásadně změnil neznámý autor.
Odhalení skrytého významu. Nejvýznamnější změna se týká ústřední postavy. Pod pozdější malbou se skrýval turban, který byl později nahrazen holandskou čapkou. Odstranění tohoto zásahu zcela mění tematické vyznění obrazu, který odborníci nyní interpretují jako promyšlenou úvahu o náboženské toleranci. Restaurátorský proces zároveň odhalil syrový vhled do Rembrandtovy pracovní metody; nedokončené popředí a viditelná podmalba nabízejí unikátní možnost sledovat umělcův kompoziční proces přímo na plátně.
Pro pochopení poselství díla je klíčový kontext tehdejšího Leidenu. V roce 1627 bylo město pod tlakem třicetileté války, která do Nizozemské republiky vyhnala statisíce uprchlíků. Jen v jediném roce dorazilo do Leidenu zhruba 10 000 lidí, což vyvolalo silné společenské napětí. Tehdy jednadvacetiletý Rembrandt, čerstvě po návratu z učení u Pietera Lastmana, na tuto krizi reagoval. Biblický výjev, v němž Kristus vítá děti a rodiny, nebyl v té době neutrálním tématem. Historik umění Andrew Graham-Dixon zdůrazňuje, že se Rembrandt tímto obrazem jasně přihlásil k humanitární pomoci a sympatiím k trpícím.
Osobní manifest a rodinný portrét. Obraz nese i náboženský přesah, neboť přítomnost postav reprezentujících různé tradice, včetně orientálních prvků, naznačuje širší vizi tolerance. Rembrandt, ovlivněný prostředím remonstrantů, tak vytvořil manifest své morální pozice. Kromě politické roviny je dílo nesmírně osobní, pravděpodobně obsahuje nejúplnější shromáždění Rembrandtovy rodiny v jednom díle. Na levé straně je zachycen otec Harmen Gerritsz. van Rijn a pod ním matka Cornelia Willemsdr. van Zoutbrouck. V pravé horní části hledí přímo na diváka mladý muž, což je samotný Rembrandt.
Vedle autoportrétu jsou na plátně identifikováni i umělcovy kmotři a osiřelá dívka, kterou rodina van Rijn přijala za svou. Je velmi pravděpodobné, že toto ambiciózní dílo bylo zamýšleno jako dar rodičům a důkaz zúročené investice do jeho vzdělání. Architektonické pozadí s oblouky a sloupy svědčí o pozoruhodné kompoziční kontrole mladého malíře, který již tehdy rozuměl organizaci komplexních scén a jejich emocionální váze.
Autenticitu práce potvrdili po důkladném zkoumání odborníci Ernst van de Wetering a Christopher Brown. Pro sběratele starého umění představuje tato aukce v Sotheby’s jedinečnou příležitost získat obraz, který osvětluje techniku, humanismus i politické postoje mladého Rembrandta.