24 hodin v Marrakech

El Olivar Palace Marrakech

Hned po příjezdu jsem byl vyzvednut na letišti přímo řidičem vyslaným z hotelu, do kterého jsem se nesmírně těšil, abych si zde pořádně odpočinul na můj následující den. Hlavu jsem tentokrát složil ve velmi známém El Olivar Palace Marrakech. Tak tedy možná spíše než hotel nazývat toto místo palácem. A není ani divu proč! Rozhodně se zde budou mít výtečně všechny skupiny klientů, od samostatného cestovatele až po rodinu s dětmi či partu přátel.

Když jsem viděl poprvé své 72 m2 prostorné apartmá skrývané pod názvem Junior Suite, byl jsem prostě ohromen. Apartmá je pojato v naprosto moderním a elegantním stylu, který prostě musíte vy sami vidět, abyste jej mohli správně posoudit. Junior Suite bylo vybaveno velmi prostornou manželskou postelí v oddělené ložnici, o jejímž pohodlí se mi mluví velmi složitě, protože jen, co jsem do ní zapadl, ihned jsem usnul. Na pokoji byl ale samozřejmě i dostupný trezor, velká televize, internet a úžasný balkon, na němž jsem si užil poklidný večerní vánek s něčím dobrým z pokojového minibaru.

Hned po mém probuzení jsem se rozhodl, že bych si mohl dát ranní koupel v hotelovém bazénu, kterou jsem ještě doplnil o výtečnou snídani. A když mluvím o snídani, nemyslím tím klasickou restauraci, v níž vám je podáváno jídlo. V El Olivaru si totiž snídani vychutnáte přímo u bazénu. Přímo u něj se totiž nachází bufet, v němž si můžete vybírat z nesčetného množství pochoutek – od čerstvého pečiva až po velkou spoustu ovoce a zeleniny.

A upřímně, není nad to, když si před pořádnou snídani i trochu zaplavete. Získal jsem tak nezaměnitelnou energii na opravdu celý den. A tak jsem mohl začít svůj celodenní program.

Celá Marakéš je známá hlavně svými stánky umístěnými přímo v centrech měst. Narazil jsem na nespočet kejklířů, obchodníků a zaříkávačů hadů. Dopoledne jsem věnoval cestě do národního parku Toubkal, nacházejícího se nedaleko Marakéše. Zde jsem měl možnost zpozorovat nejvyšší horu severní Afriky pojmenovanou Jebel Toubkal, tyčící se až do výšky 4167 metrů.

GRAND CAFÉ DE LA POSTE MARRAKECH

Ihned po mém odpoledním návratu z národního parku mi vyhládlo, a tak mi nezbývalo nic jiného než poznat taje marockých michelinských restaurací. A to s velkou chutí, která se ještě znásobila, když jsem si uvědomil, jak úžasnou restauraci plánuji navštívit. Grand Café De La Poste fungovalo již před delší dobou, ale poté se na několik let toto místo přestalo využívat a až v roce 2005 se mu znovu vrátil jeho pravý punc, když si restauraci převzali noví majitelé.

A musím uznat, že se jim to rozhodně povedlo. Styl totiž dle mého přesně sedí k Maroku, ale zároveň je přizdoben něčím trochu moderním. Rozhodl jsem se, že své menu si zde sestavím tak trochu „lanýžově“ – začal jsem houbami a smrži smaženými na pánvi, podávanými s vejcem a černým lanýžem – velmi lehká a skvělá pochoutka jako předkrm. Jako hlavní pokrm jsem přivítal pot-au-feu z hovězího masa s lanýži a zeleninou. Jedná se vlastně o směs zeleniny s vařeným hovězím masem doplněným lanýži. Nikdy bych nečekal, že si něco takového tak moc zamiluji.

Jako dezert jsem vše zakončil norskou omeletou, po níž jsem plný nových zkušeností a vzpomínek spěchal na hotel, abych si užil své dojednané SPA.

Zdejší forma masáží je pojata opravdu inovativním stylem. Dvě masérky, jejichž kouzelné ruce ulevily mým nohám i zádům, mě přesně vyzpovídaly z toho, jakou masáž bych potřeboval. Musel jsem jim sdělit, co mě bolí a s čím mívám největší problémy. Když jsem poznal, který typ masáže mi nejvíce vyhovuje, masérky v něm po celou dobu pokračovaly. Po tak úžasné masáži jsem zvládl už jen prožít příjemný večer na baru s úžasným drinkem v ruce.

A poté mě už čekala jen další cesta domů.