24 hodin v Paříži

Ačkoliv mám rád svou práci a těžko se mi z ní odchází pryč, občas přijde chvíle, kdy si uvědomím, že bych měl zapomenout na neustálou únavu z dlouhých hodin strávených prací a měl bych si taky trochu užívat. Právě proto jsem dostal z ničeho nic nápad – co takhle se vydat na nějaké speciální místo, strávit zde třeba jen jeden jediný den, a pak se zase vrátit k nám do Čech. Lehnul jsem si do postele s touto myšlenkou, než mi došlo, že to musím uskutečnit – vydám se na 24 hodin do významného města a užiji si zdejší kulturu, luxus místního hotelu a poznám památky. Stačilo už jen naplánovat, kam se vydat.

Zatím jsem v rámci našeho seriálu objížděl především velká města na ostatních kontinentech, ale v Evropě jich zase tolik nebylo. A tak mě ihned napadlo, že bych měl rozhodně zavítat do jednoho z nejznámějších evropských měst. Někdy také přezdívaného jako město lásky, ať už díky svému prostředí nebo asi té nejvýznamnější památce. Víte už, o kterém městě se bavíme? Ano, jedná se o Paříž!

I když mi létání nijak nevadí, nebudu lhát, že jsem byl šťastný, když jsem věděl, že pro jednou poletím přímo a celá cesta mi zabere asi dvě hodiny. V Praze jsem nastoupil a než jsem se stihl vzpamatovat, už jsem byl na letišti Beauvais v Paříži, Objednal jsem si taxi, které mě dovezlo přímo k Hotelu Vernet, který se stal na další den mým novým domovem. Neměl jsem ale ani moc času se tu pořádně porozhlédnout, protože jsem si zde jen odložil věci a rovnou se vydal za poznáváním Paříže. Takže k hotelu se dostaneme až v pozdější části dnešního článku.

Má první zastávka nemohla být jinde než na Eiffelově věži. Když jsem prošel bezpečností prohlídkou, vyjel jsem výtahem na tuto 324 metrů vysokou ocelovou věž, z níž je rozhled doslova po celé Paříži. Pokračoval jsem na vítězný oblouk a do Louvre, až jsem si rozpomněl, že mě očekává oběd na střeše skvělého hotelu The Peninsula, konkrétně v michelinské dvojhvězdě L'Oiseau Blanc.

Výhled je z tohoto místa opravdu k nezaplacení. Nemusíte se tady ani bát zimy, protože to, že se restaurace nachází na střeše, neznamená, že sedíte venku. Tento koncept se mi opravdu hodně líbil. Není to úplně běžné. Když pohlédnete ven, určitě vás ihned, stejně jako mě, zaujme velké bílé letadlo, které oslavuje dva francouzské průkopníka letectví – Charlese Nungessera a Francoise Coliho.

Celé posezení v restauraci L'Oiseau Blanc je prostě úžasné. Ale co zdejší jídlo? To je přeci to hlavní, proč tu jsme. Jako předkrm jsem ochutnal takzvané butternut tagliatelle, tedy tagliatelle s výtečným sýrovým krémem a černým lanýžem. Lanýž je prostě taková pochoutka, kterou si nedávám každý den, až se na ni opravdu hodně těším, kdykoliv se mi dostane pod ruce. Srnčí plec s černým česnekem, koriandrem, zázvorem a uzeným carbonara si mě získalo hned pohledem. A teď si představte, jak asi muselo chutnat, že? No prostě slast.

Jako dezert mi posloužila úžasná tahitská vanilka s tabákovým listem a lékořicí. Po takto výtečném obědě jsem se už jen těšil, až si trochu odpočinu ve svém hotelu, protože na další poznávání Paříže jsem už neměl síly.

Všechnu energii jsem ale dočerpal v hotelovém wellness. Musím uznat, že Hotel Vernet si zaměstnává opravdu bohyně, Dámy, které se staraly o mou hodinovou relaxační masáž, vždy přesně věděly, kam sáhnout, aby mě zbavily všech bolestí. Stačilo jen lehce popsat, co mě trápí, a odcházel jsem jako znovuzrozený člověk.

Nebyl bych to ale já, kdybych večer po takovéto masáži neproseděl v hotelovém baru, který působil dokonalou třpytivou atmosférou. Kdykoliv jsem si položil svůj výtečný drink na mramorovou desku, která působila, jako by plavala, uvědomoval jsem si ještě více, v jak dokonalém prostředí se nacházím. Asi po dvou hodinách jsem se vrátil do svého apartmá. Je trochu netradiční, že jeho popis ponechávám až na konec naší cesty, ale v Paříži jsem si zatím svůj pokoj ani nestihl pořádně prohlédnout sám.

Ihned, co jsem svoje apartmá poprvé viděl, mi bylo jasné, že se jedná o ideální místo, pokud hledáte opravdové soukromí a pohodu. Takže vlastně přesně to, co jsem po celém těžkém dnu hledal a potřeboval já. Velmi mě zaujala krásná okna, která propouštěla i ráno jen příjemné množství světla, které pokoj akorát osvětlilo. Velká manželská postel je věc k nezaplacení. Je tak pohodlná, že ani nedokážu popsat, jak dokonale jsem se cítil, když jsem se v ní mohl přes noc pořádně rozvalovat. Sice jsem s sebou neměl příliš mnoho oblečení, ale pokojovou šatnu jsem využil. Musím uznat, že pro člověka, který by zde trávil třeba týden, musí být šatna opravdu úžasným prostorem pro uložení snad všeho – od obleku po plavky.

Ani snad nedokážu popsat luxus celé koupelny vedené ve stylu carrarského mramoru a dřeva. Využity zde byly mosazné baterie a mozaiková podlaha, která podle mě dodala všemu tu největší dynamiku – prostě tradiční „francouzský šik“.