Italské pokrmy z domácích surovin ochutnáte jen v Casa de Carli

Itálie je stát, který je typický pro své krásné moře, příjemné obyvatele, ale především pro svá výtečná jídla, na nichž si pochutnají lidé z celého světa. Není tak divu, že se i u nás v Praze začínají italské restaurace pomalu rozrůstat a nastavovat nový trend. Když máte chuť zkrátka na něco jiného než na české pokrmy, jdete do italské restaurace, a to bez váhání. Musím přiznat, že Itálii jsem si v poslední době oblíbil i já sám a rád poznávám stále nové a nové pokrmy. Zároveň vím, že je pro italská jídla typické to, že jsou vyrobeny z domácích surovin, a proto mě nadchlo, když jsem se dozvěděl, že si Casa de Carli pěstuje většinu surovin.

Casa de Carli se přirovnává k tomu, co je nejdůležitější, k rodině. Neboť stejně jako dáváme úsměvy našim blízkým, restaurace je věnuje svým zákazníkům. Šéfkuchař Matteo de Carli prošel opravdu dlouhou cestu, počínaje Itálii, přes Ženevu, Dublin, New York, až Prahu, kde nyní také zakotvil. Právě díky němu si můžeme pochutnat na opravdu vynikajících pravých italských pokrmech.

Na restauraci mě velmi zaujalo, když jsem se dozvěděl, že si takřka vše sama vypěstuje – například má vlastní zahradu na ovoce a zeleninu, maso bere jen od místních kvalitních farem, které nabízejí to nejlepší hovězí, telecí, králičí nebo ryby. Kromě toho si Casa de Carli vyrábí i vlastní těstoviny či chléb. Velmi krásný a netypický je i celkový design interiéru, který si mě získal ihned po příchodu. Celkový dojem ještě umocnila opravdu příjemná obsluha, která se všude jen tak nevidí, To, že se restaurace zaměřuje na rodinu, je rozhodně vidět.

S jídlem jsem se rozhodl tentokrát opravdu nezahálet a vybrat si to nejlepší, co má Casa de Carli ve své nabídce. Předkrmy jsem si ochutnal hned dva, a to konkrétně mušli sv. Jakuba, což je černý lanýž s omáčkou, a tradičně hovězí tatarák s křepelčím vejcem. Kdo mě zná, je mu jasné, že tatarák u mě nemůže nikdy chybět. Hlavní chod jsem taky neošidil a dal si výborné pečené jehněčí kotletky a plec s dýňovým krémem a bramborami. Musím říci, že to bylo něco, na čem jsem si dlouho neměl možnost pochutnat, a restaurace Casa de Carli mi připomněla, jak je tento pokrm báječný. Nezapomněl jsem ani na druhý hlavní chod, kterým se stal filet z mořského vlka.

Na zakončení večeře je dle mého nejvhodnější nějaký sladký dezert. A víme, že italské restaurace vždy dokáží připravit ty nejlepší. A abych neskončil u lichého počtu pokrmů, objednal jsem si hned dva, a to úžasně jemnou čokoládovou pěnu a takzvaný kubánský doutník, což je zabaglione krém, kouř a cukrovo-čokoládový popel. Ačkoliv to může znít zvláštně, právě tento kubánský doutník byl jeden z nejlepších dezertů, co jsem kdy jedl.