Marek Fichtner

Já jsem původně chtěl být zootechnikem, protože moji prarodiče pracovali na statku a já jsem chtěl jít v jejich šlépějích. Babička mě ale od takové práce odrazovala a postupně docílila toho, že jsem se začal zvažovat i další možnosti. Vaření byla druhá věc, která mě bavila, a proto jsem se rozhodl vydat se touto cestou. Poté, co jsem se vyučil kuchařem, jsem pracoval pár měsíců v mém rodišti v Adršpašských skalách. Posléze jsem využil toho, že mám příbuzné v Německu a šel jsem na svoji první stáž právě tam.

Na mém vaření mě baví možnost být kreativní a neustále objevovat nové kombinace chutí.

Být šéfkuchařem v hotelové restauraci v Čechách je velká výzva. Z historického hlediska není v Čechách zvykem chodit na jídlo do hotelové restaurace. Proto jsem hrdý, že za dobu své působnosti v Augustine hotelu se nám to daří měnit a máme stále více lokálních hostů. A proč právě Augustine restaurant? Jsou 2 důvody, které mě sem přilákaly: a) smysluplně postavená kuchyň, kde je radost pracovat b) unikátnost prostředí, kde je Váš zážitek z dobrého jídla umocněn historickou autentičností místa. Restaurace se totiž nachází v prostorách bývalého Augustiniánského kláštera ze 13. století.

Snažím se mít oči otevřené a neustále hledám inspiraci jak ve svém okolí zde v Čechách, tak v zahraničí. Naposledy to byla Moskva, kde jsem měl možnost zavítat do několika top restaurací a nahlédnout pod pokličku tradiční ruské kuchyně.

V Augustine Restaurant je to jednoznačně Svatotomášské pivo, které je nepostradatelnou ingrediencí několika našich signature pokrmů.

Samozřejmě na všechny, ale obzvlášť jsem pyšný na jídla, která vzešla ze společné kreativity mého relativně mladého a velice inovativního týmu.

Šéfkuchař určitě musí být časově flexibilní, kreativní, a v dnešní době musí umět pracovat s lidmi. Dále musí být empatický a vyzbrojený velkou dávkou trpělivosti.

Nemám s tím žádný problém, obzvlášť když se jedná o kuchařky pro domácí vaření. Přeci jenom se domácí vaření liší od toho profesionálního.

Pozoruji, že Česká republika gastronomicky roste každým rokem. Mám velkou radost, že sem přichází nové trendy a lidé sem začínají jezdit i za kulinářskými zážitky.

Jednou bych chtěl napomoci tomu, aby lidé přicházeli do českého pohraničí (odkud sám pocházím) nejen objevovat krásy přírody, ale také kvůli kulinářským zážitkům.

Já si myslím, že v luxusu žijeme. Mohu si vybrat, kde budu pracovat, kam se jet podívat, co si koupit. Moje děti nemusí stát jako já v jejich věku v řadě před obchodem a čekat na příděl 4 banánů a pomerančů pro rodinu. Naopak, v dnešní době je všeho dost a je potřeba učit své potomky a častokrát i sami sebe skromnosti. Pro mě je v dnešní době největší luxus skromnost a umění radovat se z maličkostí. V tu chvíli se podle mě člověk cítí nejbohatší.