Jeden z předních portugalských kytaristů Pedro Jóia (*30. května 1970 v belgickém Lutychu, nedivme se místu narození, možná už to předurčilo hudebníkovu kosmopolitní letoru) zahájil studium nástroje v sedmi letech. Ve čtrnácti nastoupil na Conservatório Nacional de Música a byl na nejlepší cestě stát se klasickým koncertním hráčem. Jenže pak jednoho dne, to mu bylo patnáct, uslyšel nahrávku Paca de Lucíi. Se silou první lásky se zamiloval do flamenca a od roku 1985 nevynechal příležitost vyrážet na letní kursy do Andalusie, kde mu dávali lekce Paco Peña, Gerardo Nuñez a Manolo Sanlúcar. Španělské styly hry a zároveň i jazzové inspirace zúročil Jóia na albech Guadiano (1996) a Sueste (1999). Paralelně také pokračoval ve vzdělávání na Universidade de Évora.
Navzdory lásce k flamencu ale Jóia už tehdy bral jako výzvu návrat k tradiční portugalské hudbě. Nezamířil k ní ovšem přímo, jeho další důležitou zkušeností se stala cesta do Brazílie. Kytaristu v roce 2003 pozval populární brazilský zpěvák Ney Matogrosso, ať s ním natočí album Vagabundo (2004), a pak mu nabídl, ať nějakou dobu v Brazílii zůstane. Nakonec z toho bylo pět plodných let, během kterých Pedro hrál nejen s Matogrossem, ale i se samotným Gilbertem Gilem a řadou dalších předních brazilských umělců. A samozřejmě sbíral další inspirace. Stále však cítil stesk po domově.
Dobrodružný příběh pokračuje návratem do Portugalska, kde kytaristův věhlas dále stoupal. Jóia založil duo se zpěvákem fada Ricardem Ribeirou, stal se členem koncertní kapely Marizy. Ovšem fado už nehrál „konzervativně“, ale s využitím všech dosavadních vlivů a zkušeností. Vytvořil si vlastní jazyk. Dnes má Pedro Jóia na kontě sedm vlastních alb, nesčetně spoluprací, komponuje scénickou hudbu pro divadlo a film, koncertuje po celém světě a jako hosta portugalských koncertů v roce 2008 si ho pozval i Bobby McFerrin.
Více se dozvíte zde
