Tomáš Černý spolupracoval s velkými italskými šéfkuchaři, kteří jen podpořili jeho lásku k vaření a naučili ho hodně triků. Po několika letech studií a cestování se však Tomáš, kterému se přezdívá „magnet na lidi“, usídlil v restauraci, na níž vám dnes přinášíme exkluzivní recenzi podle našeho gusta.
Tato restaurace, která mimochodem byla v roce 2021 zařazena do Michelinského průvodce, myslí rozhodně na to, aby se v ní zákazníci cítili velmi pohodlně. Když jsem si všiml, jak na všech lavicích a židlích naleznete polštářky a příjemné polstrování, byl jsem nadšený. To je prostě věc, kterou vidíte málokde. Ale nejsme tu přeci jen od toho, abychom si užívali příjemné posezení – všichni čekáme na to, jak výtečné jídlo nám v Dejvické 34 připraví.
Stačilo otevřít jídelní lístek a hned na první pozici na mě vykoukla má láska – hovězí tatarák, který je zde podávaný s domácí vaflí s lardo di colonnata, které se nachází uvnitř. Skvěle chuťově nabušený tatarák už jen doplnila chilli majonéza a jablka – abych řekl pravdu, zprvu jsem se bál, jak jablka k něčemu takovému budou chutnat, ale byla to prostě dokonalost.
Výběr hlavního chodu pro mě ale nebyl tak jednoduchý jako předkrm, poněvadž je zde menu tak rozmanité, až vám z toho jde hlava kolem. Nakonec mě ale zaujala dušená filátka z ropušnice s houbami, malými bramborami a letními lanýži. Kdo by nevěděl, ropušnice je dravá mořská ryba, které byste se nejspíše pro její ostny báli i dotknout. Ale chutná prostě výborně. Obsluha se celou dobu starala o správný pitný režim a ke každému jídlu mi navrhla správné šampaňské a vinné párování.
Ochutnat jsem dostal i typický italský chléb focaccia. Vůbec se to nedá přirovnat k našemu českému chlebu, je to spíše takové pizzové těsto, které prostě chutná v této podobě lahodně. Celou svou večeři jsem už jen zakončil malým, avšak výtečným čokoládovým dortem a s plným žaludkem odcházel domů.
A jak bych celou večeři v Dejvické 34 zhodnotil? Zkrátka to nejde jinak než slovy – „nezapomenutelný italský zážitek“.
