Překvapení na Kulaťáku v podobě chutné večeře v restauraci Dejvická 34

Co si představíte pod pojmem „luxusní restaurace“? Skvělé prostředí, ve kterém obsluhují velmi příjemní lidé? Anebo snad výtečné pokrmy, jejichž vzhled na talíři už stíhá hladit naše chuťové pohárky, které se jen těší, kdy konečně ochutnáme? Já si pod tímto pojmem rozhodně představím toto všechno dohromady, a k tomu ještě tým pečlivě vybraných profesionálů, kteří dokáží uvařit vše, na co jen pomyslíte, a zároveň toto jídlo dovést k opravdové dokonalosti. A přesně takto vypadá restaurace Dejvická 34. Tak si ji pojďme ozkoušet na vlastní kůži!

Když jsem se dozvěděl, že šéfkuchař a zároveň spolumajitel Dejvické 34, pan Tomáš Černý, inklinuje k italské kuchyni, hned se mi sběhly sliny. Uvědomil jsem si, že jsem si na troše té „české Itálie“ už chvíli nepochutnal, a tak rozhodně mým chuťovým pohárkům neuškodí, když si ji zase po nějaké té době dám.

Tomáš Černý spolupracoval s velkými italskými šéfkuchaři, kteří jen podpořili jeho lásku k vaření a naučili ho hodně triků. Po několika letech studií a cestování se však Tomáš, kterému se přezdívá „magnet na lidi“, usídlil v restauraci, na níž vám dnes přinášíme exkluzivní recenzi podle našeho gusta.

Tato restaurace, která mimochodem byla v roce 2021 zařazena do Michelinského průvodce, myslí rozhodně na to, aby se v ní zákazníci cítili velmi pohodlně. Když jsem si všiml, jak na všech lavicích a židlích naleznete polštářky a příjemné polstrování, byl jsem nadšený. To je prostě věc, kterou vidíte málokde. Ale nejsme tu přeci jen od toho, abychom si užívali příjemné posezení – všichni čekáme na to, jak výtečné jídlo nám v Dejvické 34 připraví.

Stačilo otevřít jídelní lístek a hned na první pozici na mě vykoukla má láska – hovězí tatarák, který je zde podávaný s domácí vaflí s lardo di colonnata, které se nachází uvnitř. Skvěle chuťově nabušený tatarák už jen doplnila chilli majonéza a jablka – abych řekl pravdu, zprvu jsem se bál, jak jablka k něčemu takovému budou chutnat, ale byla to prostě dokonalost.

Výběr hlavního chodu pro mě ale nebyl tak jednoduchý jako předkrm, poněvadž je zde menu tak rozmanité, až vám z toho jde hlava kolem. Nakonec mě ale zaujala dušená filátka z ropušnice s houbami, malými bramborami a letními lanýži. Kdo by nevěděl, ropušnice je dravá mořská ryba, které byste se nejspíše pro její ostny báli i dotknout. Ale chutná prostě výborně. Obsluha se celou dobu starala o správný pitný režim a ke každému jídlu mi navrhla správné šampaňské a vinné párování.

Ochutnat jsem dostal i typický italský chléb focaccia. Vůbec se to nedá přirovnat k našemu českému chlebu, je to spíše takové pizzové těsto, které prostě chutná v této podobě lahodně. Celou svou večeři jsem už jen zakončil malým, avšak výtečným čokoládovým dortem a s plným žaludkem odcházel domů.

A jak bych celou večeři v Dejvické 34 zhodnotil? Zkrátka to nejde jinak než slovy – „nezapomenutelný italský zážitek“.