Dotek kulinářského umění v restauraci Kampa Park s výhledem na Karlův most

Večeře v restauraci Kampa Park byla oslavou smyslů. Od chvíle, kdy jsme vkročili do elegantního prostoru na břehu Vltavy, bylo jasné, že nejde o obyčejný večer. Z interiéru dýchala střídmá noblesa, která nerušila výhled na Karlův most, jenž se v podvečerním světle třpytil jako v pohádce. Personál nás přivítal s jemnou profesionalitou, která byla přirozeně přítomná po celou dobu. S každým dalším chodem dokreslovala obraz dokonalého večera. Rozhodli jsme se pro degustační menu s vinným párováním a bylo to rozhodnutí, které posunulo celý večer do roviny naprosté harmonie.

Amuse bouche, malý pozdrav z kuchyně, jemně rozezněl chuťové pohárky a připravil je na promyšlenou cestu, která se měla rozvinout v šesti aktech. Byla to elegantní a koncentrovaná kompozice chutí, kde každý element měl své přesné místo, avšak ponechával prostor pro překvapení.

Následující chod, carpaccio z chobotnice s yuzu gelem, granátovým jablkem a cider dresinkem, byl symfonií svěžesti. Textura chobotnice byla měkká, téměř máslová, zatímco yuzu přinášelo japonskou citrusovou kyselost, která podtrhovala mořský charakter suroviny. Granátové jablko dodávalo jiskrný kontrapunkt – sladkokyselý, s drobnou explozí v každém křupnutí. Dresink z cideru vše svázal do jemného oblouku, jako by se každá chuť pozdravila s další, ale zároveň si ponechala vlastní hlas.

Dalším chodem byl tatarák z telecí svíčkové s lanýžovým aioli a křepelčím vejcem. Zde se odehrával dialog mezi ušlechtilostí masa a výrazností doplňků. Jemné, čisté maso bylo nahrubo krájené, což mu ponechalo strukturu a příjemný skus. Aioli z černých lanýžů nezastiňovalo hlavní surovinu, ale dodávalo jí podmanivost a hloubku. Křepelčí vejce přineslo hedvábnou jemnost a opečená brioška se slaným máslem celý zážitek korunovala. 

Následoval mořský vlk. A ne ledajaký. Filet s křupavou kůžičkou spočíval na lehce citronovém risottu s artyčoky, které bylo ideálně al dente, krémové a přitom ne těžké. Doprovodná omáčka beurre blanc s nádechem bazalky přinesla chuťovou vrstvu, která celému pokrmu dodávala švih. Sušená rajčata hrála v tomto případě roli akcentu, který dodával intenzitu a středomořskou živost. 

Hlavní chod večera, japonský Kobe striploin, byl jednoduše dechberoucí. Nešlo jen o kvalitu masa, která byla bez debat výjimečná, jemná mramorovanost a sametová textura byly očekávatelné, ale o způsob, jakým bylo připraveno. Maso se rozplývalo na jazyku, bylo precizně propečené na medium rare a doprovod z lišek a pepřové omáčky dodával na komplexnosti. Hasselback brambory, řezané do tenkých plátků, jemně křupavé na povrchu a vláčné uvnitř, byly víc než přílohou, staly se rovnocenným partnerem v tomto gurmánském tanci. 

Dezert pak byl tichým, ale velkolepým finále. Čokoládový dortík s marakujovým toffee a banánovým sorbetem měl v sobě jak rozvernost, tak eleganci. Čokoláda byla temná a sametová, její hutnost krásně kontrastovala se svěžestí marakuji. Banánový sorbet působil jako osvěžující závěrečný akcent, který jemně utišil chuťové pohárky a přinesl pocit klidu. Dezertní víno, které bylo k dezertu servírováno, přineslo tóny medu a sušeného ovoce, a nebylo přehnaně sladké, právě naopak, krásně vybalancovalo celý poslední chod.

Celý večer byl nejen o jídle a víně, ale o péči. Obsluha se o nás starala s neuvěřitelnou lehkostí, přesností a zájmem, který byl opravdový. Znalost jídel i vín, načasování servisů, ochota přiblížit detaily každého chodu, vše probíhalo tak přirozeně, až jsme měli pocit, že jsme v prostředí, kde je skutečně radost být.