Jaký má pohled na víno vedoucí Ústavu vinohradnictví a vinařství Mojmír Baroň?

Samozřejmě. Je mi 38 let, jsem šťastně ženatý a mám 2 krásné dcery. Pracuji „ve víně“ od rána do večera a jako akademik jsem zaměstnaný na MENDELU v Brně, mimo to tedy máme malé rodinné vinařství a v rámci technologie konzultuji pár vinařských společností s národní a nadnárodní působností. O víně se mi mnohdy i zdává a jistě se stalo mým životním stylem.

Na pracovišti mám zhruba 20 skvělých lidí, se kterými řešíme především výuku, vědu a výzkum, ale bohužel taky spoustu administrativy. Práce je velice zajímavá, různorodá a často mě nabíjí spolupráce s mladými lidmi, kteří mají elán a chuť do života! Snažím se především rozvíjet náš obor a samozřejmě z mého úhlu pohledu také pozitivně přispět do vinařského dění v ČR a snad i za hranicemi.

Na univerzitě? To bych se mohl rozpovídat! Ale v principu neuvěřitelná ztuhlost a procesní nepružnost. Rád si věci procesně nastavuji, aby se optimalizovalo úsilí. Každý máme den stejně dlouhý a v prostředí školy je to nesmírně obtížné. Často za to ani samotná organizace nemůže, protože ta nepružnost jde od systému zřizovatele - státu. Jinak obecně nejtěžší vidím dohánění té díry ve vývoji, kterou jsme nabrali vlivem minulého režimu. Hodně se to odráží i v rozvoji vinařství a vinohradnictví, protože vinice sadíme na 60 i 80 let, ale jsem optimista! Musí si to sednout v hlavách lidí a jejich přístupu – je potřeba více cestovat a rozšířit si obzory.

Úplně první mě napadne to, že se jedná o malé rodinné vinařství s filozofií na prvním místě. Naši filozofii představuje především kvalita, přirozenost, šetrnost a pitelnost vín. V tak malé produkci je dle mého názoru klíčové dělat věci jinak než mainstreamově, a to rozhodně naplňujeme. Jako skvělý příklad mohu uvést naši hlavní devizu, a to know-how pro minimální ošetření vín oxidem siřičitým. Na etiketách máme tyto informace o obsahu SO2 uvedené a jdeme tak, jak se říká, s kůží na trh. Jsme otevření a dnes se nám tento přístup vrací v podobě našich zákazníků, kteří i po větší konzumaci nepociťují zdravotní problémy. To mě velmi těší, protože sám s konzumem vína kolem 300 litrů za rok často vyhledávám spíše šetrně připravená a neznásilněná vína.

Nás asi nejlépe charakterizuje právě řada Terroir, kde se snažíme věrohodným a maximálně šetrným způsobem tlumočit originalitu našeho okolí - městečka Lednice. Osobně si vážím takto připravených Ryzlinků, Chardonnay a Pinot Noir.

Každá z mých dcer má dokonce své víno, takže určitě tato. Ročníky 2009 a 2011 v červených blendech Merlot a Cabernet Sauvignon. Naštěstí oba tyto ročníky byly fantastické pro červená vína na Moravě. Jinak s nimi průběžně degustujeme, aby získaly nějaký vztah k vínu, tak jak jsem to měl odmala já. Samozřejmě se jedná o minimální množství, často jen čichají.

Samozřejmě, to k tomu patří! Neboť se často v oboru známe, tak občas jezdíme prezentovat na různé akce na pozvání, ale většinou u nás ve vinařství. Hospodaříme v klasických, více než 200 let starých vinných sklepech, kde dokážeme v pohodlném režimu hostit 35 osob. Dbáme na vysokou úroveň prezentace a detailní znalost prezentovaných vín. Rádi lidem právě vysvětlujeme ty zásadní rozdíly ve výsledných vínech, dnes často hovoříme o stylistice a rádi pořádáme enogastronomické večery, protože víno jistě patří k jídlu.

To není vůbec snadná otázka. Vždy to souvisí s příležitostí, náladou, jídlem a jistě i s cenou. Když jdeme hrát tenis, tak asi těžko budeme „křoupat“ nějaký těžší styl vína přes barikové sudy, vezmeme si něco jednoduchého a ovocnějšího, ale víno může být kvalitní. Pokud bych se měl odprostit od všech zmíněných souvislostí, tak vrchol našeho umění vidím v přirozených, koncentrovaných vínech, které přiznávají svůj původ. Takovou pomyslnou Mekkou této filozofie je Burgundsko, bohužel to dnes šplhá v cenových relacích do neuvěřitelných výšin.

„Vyrábět víno je jako vychovávat děti, obojí vyžaduje cit, péči a trpělivost.“ Vnímám to jako životní poslání a prolnutí mých kompetencí.

Luxus pro mě znamená možnost si dopřát věci, které mám rád. Nemusí to nutně znamenat vyšší výdaje, ale pravdou je, že s přibývajícím množstvím zkušeností rostou i nároky a kvalitní věci musí mít svou hodnotu. Tak to na tom světě máme nastavené. Díkybohu!