Uriel Herman & Itamar Borochov

Izraelské hudebníky, pianistu Uriela Hermana a trumpetistu Itamara Borochova, spojuje vášeň pro krásu a objevování. V reprezentativních historických prostorách pražské Novoměstské radnice zazní 26. července 2022 fascinující dialog jazzových hledačů.

Uriel Herman a Itamar Borochov vycházejí ze společných levantských kořenů, už proto jejich komunikace působí tak přirozeně. K oněm kořenům ovšem zároveň patří i kosmopolitní letora a schopnost komunikovat napříč různými kulturami.

Itamar Borochov (*1984), dnes usazený v New Yorku, se odmala cítil v multikulturním prostředí jako ryba ve vodě. Jak by ne, když vyrůstal na telavivském předměstí Jaffě, proslulém vzájemně obohacujícím soužitím židovského, křesťanského i arabského obyvatelstva. Navíc přišel na svět v muzikantské rodině. Táta Yisrael Borochov, skladatel a aranžér, dovedl k hudbě nejen Itamara, ale i jeho bratra Avriho. Mimochodem, basista Avri později začal hrát mimo jiné s jistým Urielem Hermanem.

Hudební inspirace malého Itamara byly více než pestré. Poté, co ho nadchl film The Blues Brothers, rozhodl se naučit na kytaru a hrát blues. Jenže když uslyšel Louise Armstronga a Milese Davise, rozhodl se rozšířit záběr, přejít na trubku a vrhnout se do jazzových dobrodružství. Svoje zájmy pak rozšířil také o hudbu Afriky v nejširším smyslu slova a o další žánry. Ostruhy získal v telavivských klubech i jako studiový doprovazeč izraelských hvězd, lákal ho však velký svět. V letech 2007 až 2010 vystudoval newyorskou New School a nakonec si zvolil USA jako druhý domov.

Uriel Herman (*1987) není o nic méně světoobčanem než Itamar, ačkoliv jako trvalé bydliště stále uvádí Izrael. Jako plejáda klavíristů, vzdělání zahájil v sedmi klasickou průpravou, která ho dovedla k absolutoriu na Israeli Arts And Science Academy v roce 2005 a o pět let později na Jerusalem Academy Of Music And Dance. Ačkoliv na klasiku nezanevřel, chybělo mu v ní více svobodné a tvůrčí vyjadřování. Zajímal ho jazz, latina i rock, ostatně na jeho albech najdeme také svérázné úpravy skladeb Davida Bowieho, Radiohead či Nirvany.

Urielovu studiem vštěpenou fixaci na psaný materiál prý definitivně odblokoval celonoční šamanský obřad, který pianista podstoupil na svých cestách v Kostarice. Od té doby se do dobrodružství improvizované hudby vrhá bez zábran.