Symfonik barev a symbolů - Vladimír Kiseljov

Hana Benešová
01. Říjen 2018

Kiseljov dobrodružně zhmotňuje a propojuje ve svém díle hudbu, barvy, filosofický význam, pohyb, prostor a čas. Jeho obrazy a scénické realizace v divákovy propojují a oživují všechny smysly - zkrátka jeho tvorba je prožitá, autentická přímá vnitřní cesta, přetvořená do uměleckého díla.

Vystudoval Kunstuniversität Graz a JAMU v Brně, uspořádal dosud přes 90 samostatných výstav svých maleb. Patří mezi ně i účast na Mezinárodním Bienále současného umění ve Florencii v roce 2009, výstavy obrazů v Berlíně, Bayreuthu, Edinburghu, Vídni, Kodani, Lipsku aj. Realizoval 10 rozměrných nástěnných maleb, z nichž největší vznikla v roce 2015 v podchodu vlakového nádraží v Tišnově na ploše 600 m2 (je největší nástěnnou malbou ve střední Evropě) a je provázená neustále znějící hudbou. Další jsou v Edinburghu, Casablance, Florencii aj. 

V roce 2015 se svou tvorbou zúčastnil i oficiálního programu Pražského Quadriennale. V červenci roku 2018 účinkoval na mezinárodním divadelním festivale v Casablance v Maroku s malířskou performance s projekcí, získána cena za interakci. V srpnu 2018 byla na divadelním festivale Theatrum Kuks uvedena opera Bábel skladatelky Zuzany Michlerové, jejíž námět a libretto Kiseljov napsal - a při této premiéře provedl také živou malířskou performance. Jako režisér a scénograf uvedl v ND Brno operu Richarda Wagnera Parsifal, je Presidentem Spolku Richarda Wagnera Brno a v letošním roce získal za svou tvorbu mezinárodní kulturní vyznamenání "Goldene W", které nosí pouze 5 lidí na světě.

Otázka
Předtím, než se pustíme do samotného výkladu obrazu Oliviera Messiaena (pozn.red.: první obraz v galerii pod článkem), podíváme se na základy vaší tvorby, abychom mohli obraz lépe pochopit. Začátky vaší tvorby jsou spojovány se sérií obrazů inspirovaných klasickou hudbou...
Odpověď
Začal jsem hodně kreslit a malovat už od narození – mé první kresby vždy vyprávěly příběh, odehrávající se často mezi velrybami v moři – nebo ve vesmíru. Od čtrnácti let jsem začal víc malovat - a ty malby většinou zachycovaly prvotní světlo při stvoření světa, kde moře je zároveň vesmír i les – a takové poloabstraktní krajiny. Mé obrazy byly a jsou obrazem vnitřního světa – zároveň ale od dětství velmi často poslouchám klasickou hudbu, kterou vnímám barevně, synesteticky, takže se to vše hodně prolíná v mém vnitřním vesmíru, plném mytologických příběhů a symboliky. Smyslem mé tvorby je předání energie lásky a harmonie, se kterou jsem se narodil – a souznění s některými mistry světového umění, s jejichž dílem cítím silnou obsahovou rezonanci a spřízněnost. Jedná se o vzájemnou podporu a Jednotu – oni podporují mě – a já v části svého díla jejich dílo znovu křísím a rozvíjím ho dalšími svými osobními zkušenostmi. Lidstvo pracuje pouze na jednom společném díle v průběhu věků – a já do něj jen přispívám podle svých možností. Snažím se stavět dál na tom, co je pevné a trvalé – a přidávat to nejlepší ze sebe, to nové a originální ze sebe k společnému užitku. Staří mistři si toto uvědomovali, ať byli jakkoliv novátorští a originální - že pokračují na ramenou obrů před sebou – a snažili se o to, předat ze sebe hlavně to nejlepší, co může doufat v univerzálnost a trvalost pro celé lidstvo. Respekt, úcta, čerpání z kořenů – ale i odvážný výhled vzhůru pro další růst a spolupráci – to jsou mé zásady. Svým dílem hledám vnitřní tmel, který drží svět zevnitř pohromadě – a postupně ho také nacházím. Když maluji rozkvétající přírodu, nemaluji povrch krajiny – ale zviditelňuji tu sílu, která dává stromům a květům růst. Umění je vzpomínka na Ráj – a já ten Ráj při tvoření prožívám. Prožívám stvoření světa při malbě každého obrazu.
Otázka
Namaloval jste výrazné světové osobnosti, mimo jiné i osobnosti české kultury jako Leoš Janáček nebo Jan Amos Komenský. Chcete dále zabrousit do české historie?
Odpověď
Cyklus portrétů osobností, s jejichž dílem duchovně souzním, jsem začal v roce 2007. Většina zobrazených jsou hudební skladatelé, jako Johann Sebastian Bach, Carl Maria von Weber, Ludwig van Beethoven, Wolfgang Amadeus Mozart, Richard Wagner, Leoš Janáček a další, jejichž životopisy a dílo podrobně studuji od svých patnácti let. Ucítil jsem ale potřebu namalovat i několik spisovatelů – všichni z nich shodou okolností působili v Čechách. Jedná se o Jana Amose Komenského, Karla Hynka Máchu a Gustava Meyrinka. K jejich dílu se také pravidelně vracím a inspiruje mě. Portrétů těchto významných osobností jsem už namaloval už kolem 24.

Mám v plánu další osobnosti české historie, které namaluji letos v rámci 100 let výročí založení naší republiky – takže svůj cyklus obohatím o Karla IV., Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetanu, Tomáše Garriqua Masaryka a další osobnosti, které mě inspirují svým humanismem, duchem a vizí. Po důkladném studiu díla a nitra každé osobnosti maluji každý portrét se snahou propojit fyzickou podobu osobnosti se zviditelněním jeho duše - a současně obklopené dějem díla, které nejlépe vystihuje podstatu a poselství svého tvůrce.
Otázka
Při malbě hudebních skladatelů jste poslouchal jejich skladby. Inspiruje vás také jiný druh umění, například próza nebo poezie?
Odpověď
Nejsilnější inspirací k tvorbě je hlas mé vlastní duše, uvnitř mě – jako další inspirační zdroje můžu označit úplně vše, viditelné i neviditelné. Často k doprovodu určitého svého pocitu, tématu, děje použiji jako další rozvinutí tématu určitou skladbu nebo báseň, která ji částečně inspirovala – a částečně zase já posouvám její význam dál. Obohatí tedy ona mě – a já současně já ji také, protože stará mistrovská díla potřebují ke svému znovurozeznění současné reflexe – a také se dají táto díla ještě posunout na další, vyšší rovinu – díky novému osobnímu poznání a souvislostem. Velmi rád a často také vyrážím na výlety na posvátná místa v přírodě, která jsou často spojena s některou stavbou, která tomu místu a krajině vévodí. Mluvím například o Karlštejnu a okolí Svatého Jana pod Skalou, nebo Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou či Křtinám u Brna. Na posledních dvou jmenovaných místech stavěl své chrámy geniální barokní architekt Jan Blažej Santini – a přiznám se, že cestování po všech stavbách, které postavil – a jejich okolní krajině, to prostě miluji.

Protože hodně čtu, inspiruje mě dílo Johanna Wolfganga Goetha – oba díly Fausta, Nauka o barvách, paměti, cestopisy a knihy o minerálech a geologii. Od dětství jsem četl rád hrdinské eposy – Epos o Gilgamešovi, Parzivala od Wolframa von Eschenbach, Eddu, Píseň o Nibelunzích a další, které mě svou symbolikou a příběhy okouzlují dodnes. Pohádky jsou také jedním z mých nejsilnějších zdrojů – baví mě jejich geniální jednoduchost a přímočarost hrdinské cesty – a jejich kořeny v psychologických archetypech a mýtech.

Otázka
Podívejme se nyní na obraz Oliviera Messiaena. Jaký máte k tomuto skladateli vztah?
Odpověď
Messiaenovo dílo je mi neuvěřitelně blízké. Celý život totiž strávil cestováním na nejodlehlejší místa na světě, kde zapisoval do notového zápisu zpěv ptáků - a využíval potom tyto své zápisky jako hudební motivy svých velkých skladeb. Velmi ho také inspirovala orientální posvátná i světská hudba a jejich odlišná tónika a nezvyklá rytmika, naprosto odlišné od té západní. Jeho hudba je nadpozemská – a já se v ní cítím jako doma :)
Otázka
Poslouchal jste při malbě tohoto obrazu nějakou konkrétní Messiaenovu skladbu?
Odpověď
Tento portrét zachycuje Messiaena jako Františka z Assisi, s jehož dílem a osobností se vnitřně ztotožňoval. Svatý František totiž mluvil s ptáky – stejně jako Mesiaen – a i jejich mystické pojetí křesťanství si je velmi blízké. František z Assisi je poslední Messiaenova opera – a tu jsem při malbě tohoto obrazu také poslouchal, nejvíce zachycuje esenci a poselství svého tvůrce.
Otázka
Vaše obrazy vyjadřují komplexní synestetické vnímání světa. Můžete nám jedinečný styl Synestetismus krátce přiblížit?
Odpověď
Vnímám hudbu a všechny vjemy barevně a svými obrazy tedy propojuji všechny smysly diváka - barvy, filosofický význam, hudbu, pohyb, prostor a čas. Má tvorba je každodenně velmi hluboce promýšlená a prožitá autentická přímá vnitřní cesta, přetvořená do uměleckého díla, které je silné a vyzařuje pozitivní energii - a můj vhled do mechanizmů fungování světa. 
Propojuji jednotným duchem všechny smysly a vjemy do jediného proudu, který nekompromisně směřuji do nitra diváka, jehož vnímání, cítění a vědomí se snažím probudit a rozšířit.

V názvu spojuji výraz Synestesie – tedy sjednocující propojení všech smyslů, barevné vnímání hudby (z řeckého syn = spojení a aesthesis = cítění, vjem) – a Estetismus, tedy potřebu vnášení pravdivé a duchovní krásy, citu do světa.

Svou tvorbou tvořím harmonii sfér, všejednotu, soulad a lásku. 
Filosofické, slovní, hudební, prostorové, pohybové a barevné významy ladím a spojuji do jednoho proudu – kterým tvořím jejich jednotu a soulad, nikoli rozpor a oddělenost, v jakých se ve vnějším světě pro lidi často nacházejí. Přirozeně svou tvorbou propojuji lidmi oddělené obory, protože je dlouhodobě studuji a fyzicky i duševně prožívám jejich souvislosti a jednotu.

Svou tvorbou pomocí malby obrazů, nástěnných maleb, malířských performancí, divadelních představení, libret oper a jejich režií a scénografií – se snažím tento proud, který ze mě prýští, předat lidem.
Tato témata své tvorby rozvíjím a žiji doslova od svého narození, odkdy takto vnímám. Své náčrtky a témata si píšu každý den, rozpracovávám je, propojuji a ztvárňuji ve výsledných obrazech. Často mnoho témat maluji opakovaně a pokaždé v jiné souvislosti, v rozšířenějším širokém kontextu - nebo naopak někdy ve zcela samostatně a v co nejjednodušší, ryzí podobě.
Jedná se o mou vlastní formu naplnění ideálu souborného uměleckého díla – Gesamtkustwerku.

Tato díla tvořím akrylovými barvami buď v horizontální podobě na zemi, litím barev – nebo ve vertikální podobě malbou štětcem na plátno – nebo i jejich postupnou kombinací, někdy za použití flitrů, zrcadlové fólie atd.

Vždy na vernisáži komunikuji s publikem, poskytuji výklad svých obrazů, čímž osvětluji poutavé příběhy, symboly a vše propojující souvislosti, které jsou v nich obsaženy.
Otázka
Uvádíte, že vnímáte hudbu a všechny vjemy barevně. Podívejme se tedy nejprve na barevnou stránku obrazu. Při prvním pohledu na obraz je možné si všimnout, že je položen na černém pozadí s bílými body, což může evokovat vesmír, nebo noc. Má toto pozadí hlubší smysl?
Odpověď
Poslední čtyři roky tvořím skoro všechny své obrazy na černé podmalbě, kterou si nejdříve na plátno vytvořím. Tuto černou vždy maluji od středu plátna v kruzích k okraji, takže tam úmyslně zůstávají i plastické stopy tahů štětce a vytvářejí určitý tunel – a velmi hluboké tiché hučení, které připomíná prazvuk z nitra země, nebo ještě více stav před stvořením vesmíru. Každý obraz maluji jako znovustvoření celého vesmíru – z ničeho. Také s tím, že vždy od obrazu uslyším, ucítím, když už je hotový. Zdá se to možná zvláštní – ale nejdůležitější je umět zastavit a přestat - poznat, když už je obraz hotový. Nepromeškat okamžik, do kterého se obraz ještě stále zlepšuje a zpřesňuje – a od kterého už se jen strhává, překombinovává a kazí. S tím má problém hodně malířů – já naštěstí ne :) Na počátku před začátkem malby vždy cítím harmonii a příjemný pocit plnosti ze sebe – a prázdnoty z plátna. Tento stejný pocit zažívám na konci přesně opačně – u sebe spokojenost z prázdnoty – a u obrazu plnost, kterou jsem do něj obtiskl. A to je právě ten pocit, který ucítím – a vím, že už je obraz dokončený. Poslední dva roky maluji obrazy stále přesnější, zdánlivě jednodušší, s méně objekty – ale o to výstižnějšími. Zaměřuji se více na přímé, ryzí sdělení, které nenechám zahltit vnějškovým a líbivým překombinováváním. Nechávám obraz více dýchat, dávám více prostoru každému tématu na svém obraze, většinou dávám každému tématu vlastní plátno. Mám ve své tvorbě několik období, kdy jsem postupoval opačně – na každém plátně jsem zobrazil množství zdánlivě nesourodých, ale vnitřně propojených příběhů. Desítky postav a pohybů. Teď se zaměřuji více na srozumitelnost a to, že každé téma namaluji na jeden obraz – a ten slouží jako meditační pomůcka, pro seberozvoj tohoto jednoho tématu, které v sobě posilujeme. U těch předchozích obrazů se jednalo spíše o ponor diváku do obrovské synchronicity a plnosti vesmíru, kde ale trvá dost dlouho, než se divák ve významech zorientuje :) Obě cesty mají pro mě do budoucna své výhody – a možnost v nich dál pokračovat a rozvíjet je.
Otázka
Kromě kontrastních barev se zde objevují také pestré barvy. Barevné světlo proniká přes rozetu, barevné světlo vychází z nitra skladatele, barevně jsou zbarveni ptáci. Co přesně jste chtěl těmito barvami vyjádřit?
Odpověď
Rozeta v katedrále představuje Mystickou růži, v níž se zrcadlí celý vesmír se všemi barvami – a pomocí světla přes ni procházející je poslán mezi lidi a přijat.

Abych ještě vysvětlil barevnost své malby, je důležité si uvědomit, že takto vidím a cítím. Není to nijak vykonstruované, ale přirozené zhmotnění jednoty, ve které barva s filozofickým, psychologickým a hudebním významem JSOU. Když vnímáte podstatu a jádro věcí, spojí se vám význam po osobní zkušenosti s konkrétním prožitkem, pocitem, barvou, tvarem, tóninou, vůní. A potom můžete tuto věc opět zobrazit právě v tomto širokém, ale vzájemně se podporujícím spektru.

Žádná barva neexistuje a nezní na obraze jen sama o sobě – vždy záleží na sousedících barvách a tónech. Ty jí dodávají souvislost, vyznění a melodii – buď tím přidávám kontrast a tedy drama, napětí a kumulaci energie, když jsou kontrastní a protikladné – nebo obraz zmírním a ztiším do harmonie, když dám k sobě spřízněnější barvy. Smyslem některých mých obrazů je probuzení a rozpoutání energie k činu – a jiné mé obrazy ve vás zase mají otevřít jen vaše srdce a naplnit vás konkrétním pocitem harmonie, poznání, klidu, které chci předat. Vytvářím barvami hudbu, jsem vlastně dirigent :)
Otázka
Jak jsme již zmínili, dle Synestetismu se snažíte propojovat všechny smysly diváka. Jaké další prvky synestetismu zde může člověk kromě barev spatřit? (hudba, pohyb, prostor, čas)
Odpověď
Energie, význam, tón, barva – to vše jsou vibrace, které mají svou vlnovou délku v čase – a ty si odpovídají. Já to pouze vnímám – a dokážu skrze své řemeslo zhmotnit v uměleckém díle. Ať už se jedná o divadlo, obraz nebo nástěnnou malbu – vždy pracuji s tímto spojením, ve kterém je také velmi důležitý prvek času. Vytvářím totiž často svá díla přímo před diváky, např. na koncertě nebo performanci - v reálném toku času, během kterého diváci přímo vnímají a prožívají tuto výše uvedenou Jednotu. A zároveň na ně přenáším svůj prožitek, který cítím při tvorbě – a to, že v těchto okamžicích čas neexistuje, zastavuje se a nastává právě prožitek věčného okamžiku, extáze, Jednoty, Harmonie.
Otázka
Na obraze jsou výrazným prvkem rozmanití ptáci. Jakou zde hrají roli? Co symbolizují?
Odpověď
V Bibli i dalších posvátných textech z celého světa je popsán ráj a nebe jako místo, které je naplněné harmonickým zpěvem ptactva. O ptácích Fratntišek z Assisi často mluvil jako o ideálu a vzoru pro lidi v souvislosti s askezí a spojení s Bohem – protože kromě každodenní potravy nic nehromadí – a přesto jsou okřídlení, svobodní a šťastní Bohu nejblíže. To bylo i Františkovo pojetí jeho vlastního života – i řádu. Holubice je symbolem Ducha, další ptáci na obraze jsou konkrétní ptáci, jejichž hlasy Messiaen zapsal a použil jako hudební motivy v této opeře. Mezi nimi je i Messiaenův a Františkův oblíbený ptáček s černou čepičkou, který žije v okolí Assisi. Tento ptáček zpívá Messiaenovy doslova ze srdce, které představuje Slunce spojené s lunou - a září všemi barvami. Další pták s ocasem ve tvaru lyry představuje i fyzicky spojení s hudbou a hudebním nástrojem- a i jeho hlas je jedním z motivů opery. Výr představuje tajemství a moudrost, které jsou zatím ukryty v noci nevědomí, aby mohly se svítáním vyjít na světlo. Opět je zde pro vyvážení protikladů do rovnováhy.

Sám Messiaen jednou rukou píše - nebo kreslí obraz svatby Slunce a Luny - a druhá ruka se mu už proměnila v ptačí křídlo. Dále zde prolétá ledňáček, který představuje přímost a rozhodnost při ponoru, kterým se noří do temnot, aby z nich vylovil rybku a zase se vznesl vzhůru. Přímo z hlavy a ramen Messiaena vyrůstají varhany, protože na ně celý život hrál – a byl od roku 1931 vrchním varhaníkem v kostele Svaté Trojice v Paříži – až do své smrti v roce 1992.
Otázka
Kromě samotné postavy Olivera Messiaena si lze na obraze všimnout i milujícího se páru s korunou. Jaký mají na obraze význam?
Odpověď
Představují alchymickou svatbu, spojení protikladů - kdy se společně miluje muž jako slunce a král se ženou jako lunou a královnou. Vzniká tak opět kosmická Jednota a harmonie sfér. Messiaenova opera František z Assisi končí sborovým zpěvem, oslavujícím sjednocení slunce a luny.
Otázka
Má obraz i filozofický podtext?
Odpověď
Když mluvím o obraze, popisuji jen filosofii a ideje, které si našly v obraze svou formu. Umění se zrodilo z rituálu jako součást modlitby, bylo od počátku prostředkem, kterým lidé prožívali posvátno a duchovní svět. Toto je linie, kterou se ubírá od počátku má tvorba – snažím se vytvořit pro své současníky a budoucí generace záznam o přesahu našeho života, obtisknout svou prožitou zkušenost a hledání smyslu života. V dnešním světě vznikajícím umění převládá nihilismus, údajně záměrná rezignace tvůrců na obsah a poselství svého díla. Nemyslím si, že mnoho z dnešního umění zůstane vysoko hodnocené i v budoucnosti – právě pro svůj cynizmus, zábavně blyštivou banalitu a zahlcování diváka chaosem, špínou a problémy svého tvůrce a jeho doby. To, co přetrvá, je vždy duch – umění, které vzniká z okamžiku risku o zjevení čistoty nitra svého tvůrce a toho, co ho vzhůru přesahuje. Proto vytvářím umění, které má v sobě magické myšlení, rozvíjející intuici, imaginaci a sebepoznání diváků. To bylo a bude smyslem umění – a čistou pramenitou vodou, po které bude vždy žíznit divák, vyprahlý po duchu a přesycený hojností materializmu. Jsem přesvědčen, že láska a duchovní krása spasí svět. Protože pokud by to nedokázaly ony, tak už by to nedokázalo nic. Mé obrazy fungují jako zrcadla – každý v nich vidí sebe, ty aspekty, které ho zrovna zaměstnávají. Zároveň dávají ukazatele na směřování, jak pokročit na individuální cestě sebepoznání a rozvoje své duše a ducha. Stále mám chuť pomalovat celý svět – a proměnit ho k lepšímu. Tvořit svobodně – a tvořit svobodu.
Otázka
Co pro Tebe znamená Luxus?
Odpověď
Luxus pro mě znamená žít život takový, jaký jsem- a tak, jak chci :)