MUSÍME SE OBČAS ZASTAVIT A POČKAT NA DUŠI
12. Leden 2015 | Redakce LUXUS.cz | čtenost po 30 dnech je 28270
S novým rokem vám přinášíme exkluzivní rozhovor, jenž vytvořila paní Ing. Kateřina Kadlecová, ředitelka a spolumajitelka USSPA. Ta si prostřednictvím SMS zpráv povídala se Zbigniewem Czendlikem (farářem farnosti v Lanškrouně).
Se Zbigniewem se známe už docela dlouho. Zibi je moderní farář, takový, s kterým je víra přístupná i nám neorganizovaným. Bavíme se o různých věcech, často o golfu. Nedávno jsme došli k závěru, že děláme do stejného oboru - péče o duši. Chvíli jsme se tomu oba smáli, ale nakonec z toho vzniklo zajímavé povídání. Pokračovali jsme v něm pak metodou typickou pro současnou dobu, formou, která nutí formulovat jasně a stručně, vyjadřovat se srozumitelně … sms. Je to ostatně symbolické. Vždyť naše duše se také musí potýkat s výdobytky moderní doby, musí zvládat nápor (pekelného) tempa naší přítomnosti.
Rozhovor má na kontě kromě pochvalných ohlasů od čtenářů i formální ocenění - zvítězil mezi texty pro interní média a získal prestižní ocenění Zlatá litera v soutěži firemních médií Zlatý středník (celý časopis Bublinky zde navíc získal druhé místo mezi časopisy v kategorii průmysl).
Dnes ráno jsem rozjímala na zahradě vděčná za každý sluneční paprsek a snažila jsem se užít si ten pocit nedělního nicnedělání bez povinností. Díky Bohu za neděli ;) Ale jak On k tomu přijde, nám naplánoval volno a sám má v neděli plné kanceláře a plno práce? Jak Ty k tomu přijdeš, pastýři?
Já nepracuji! Práci nesnáším. Já sloužím a to miluji! Často s nadsázkou říkám, že díky Bohu je můj život jeden velký svátek. Přeloženo do srozumitelnější řeči - jeden velký flám a mejdan!
Že bych si spletla obor?
Já mám pořád neděli! Tebe lituji! Šest dní pracuješ a jeden odpočíváš. Já odpočívám sedm dní. Víš, užívat si život není naším posláním. To je žití na úkor druhých. My musíme život pro-žívat. Žít pro někoho nebo pro něco.
Zibi, jak moc je podle Tebe duše propojena s tělem?
Tělo je dům pro moji duši. Aby se duše dobře cítila v mém těle, musím o své tělo dobře pečovat. Kdyby jsi se mne zeptala, co je větší, jestli rozum nebo srdce, tak bych řekl ze srdce, protože milovat můžeme nekonečně, ale rozum máme omezený. Asi přeci jenom duše bude větší!
Mám pocit, že duše je nekonečná, ovšem v závislosti na tom, jak s ní zacházet... a vazba na srdce, ta bude asi zásadní, co? Není srdce tím místem, kde se duše propojuje s tělem?
Duše je hlavně nesmrtelná. Je to část Boha v nás a srdce se mi skutečně zdá být tím nejlepším místem pro bydlení duše v nás. Hlavně nevěří že něco takového mají! Ty mi dáváš zabrat :-) Já si myslím, že si vůbec takové otázky nedávají a nepřemýšlí nad takovými věcmi.
Tvé odpovědi se mi líbí! A zapadá to;) Musíme si nejprve uvědomit, že něco jako duše je, teprve pak o ni můžeme pečovat...
Duch a fyzika netolerují prázdnotu. Prázdno neexistuje. Tam musí něco být. To je jak spáčko bez vody. Je k ničemu. Podobně je to s člověkem a duší.
To sedí;) citlivá, emotivní a silná ... pak si ale jednoznačně zaslouží pozornost muže / těla...
Duše není křehká. Tělo je křehké. Duše je citlivá. Je jak žena. Tělo je muž. Žena toho víc vydrží a i žije déle. Nádherně jsi mne doplnila!!! Nic více, nic méně bych k tomu neřekl.
Žena a muž, když se milují, splývají v jedno ... Láska a respekt. Mít se rád, to bude určitě klíčové pro vnímání potřeb duše, co myslíš?
Naprosto. Co je člověk? Žena, muž? Já si myslím, že když dochází k intimnímu spojeni muže a ženy, tak to je člověk. Důležité je, uvědomit si význam toho, že se vzájemně potřebujeme, doplňujeme a musíme mít k sobě úctu a vzájemně o sebe pečovat. Je mezi námi dokonale souznění. Prostě si rozumíme! Ano. Mít se rád je důležité. Jen kdo dokáže milovat sebe, dokáže milovat druhého. Pochopitelně to nemůže být hédonismus. Tělo je dar od Boha a tak bychom s tím darem měli zacházet. Tělo není moje. Tělo je Boží.
Pak je ale potřeba naučit se naslouchat potřebám svého těla i své duše. Skutečně se cítit. Není ale tohle to nejtěžší?
Známí mi právě dovezli ovárek ze zabijačky. To je ta péče o tělo! A protože v kostele jsem dnes už byl a duši věnoval pozornost, tak musím konstatovat, že o tělo a duši jsem se dnes postaral dostatečně Víš, problém je, že se stydíme za tu péči o tělo, a duše někdy úplně strádá.
Zibi, to je přesně ono! Mám z toho úplně husí kůži. Doba je neuvěřitelně rychlá, na to nejsme stavění. Přijde mi, že už i naše tělo je často pozadu ... my ho pak chlácholíme léky a další chemií, místo abychom se zabývali příčinou ...
Můj kamarád horolezec mi vypravoval, jak se jednou v Himalájích šerpové zastavili na cestě vzhůru a nechtěli pokračovat. Byl překvapený, když mu řekli, že se potřebují zastavit, aby je dohonily jejich duše. Potřebujeme v tom rychlém světě občas zastavit a počkat na duši. No jo... Ale je to i můj problém. Aspoň si to uvědomuji....
To jsi ale už ušel velký kus cesty! Jedině tak se s tím dá něco dělat. A další level? Prevence.
Víš, je lépe některé věci příliš neřešit... Když příliš věci řešíme, tím více roste pravděpodobnost, že se zblázníme....
Jak jinak, skončíme ve spáčku;))
Jednoduše, Ty si dej spa a já si dám šampaňské, také bublinky.
Děkujeme za rozhovor 
Galerie
